Během velikonočních svátků (pátek a pondělí) jsou všechny naše prodejny zavřeny. Přejeme krásný prodloužený víkend a pohodové Velikonoce. Tým NALEHKO.

Appalachian Trail

3500 km 3-6 měsíců Severní Amerika Springer mountain - Georgia

Během těch pár dní se toho událo tolik, že mám pocit, že se to stalo před půl rokem a mám problém si vzpomenout, cože jsme to všechno zažili. Dokončili jsme stát Virginia, prošli celou West Virginii (haha, malý výběžek asi 5km) a Maryland a teď už bojujeme v srdci Pennsylvanie. Městečko Harpers Ferry mě naprosto vcucnulo do historie a období občanské války. Přívalové deště a kosa nám opět “zpříjemnily” cestu a podařilo se nám dorazit na milník, který označuje půlku AT! To je super, teď už se to bude krátit. Ale postupně.

Jako obvykle nastává lehké zdržení při odchodu z Front Royal z chatky, kde jsme nocovali. Tentokrát to není že by se nám nechtělo, ale Flash bude slavit 19. narozeniny a tak mu tatík poslal balík piv na oslavu, protože tady si do jednadvaceti let pivo nekoupíte a nechtěl riskovat že by mě zavřeli za to, že jsem mu je koupil já. Je to kavalír. Ale poslal jich docela dost a navíc dobrou IPU s 8% a tak jsme s tím moc večer nepohnuli… piva zůstaly v lednici a tak se pro ně Flash vracel… Odmítám nést v batohu 3kusy, tak dáváme hned u silnice v 7h ráno jedno snídaňový:-)

Procházíme oplocenýma pozemkama, stejně jako při příchodu do města. Vypadá to jako nějaký vězení, ale je to “backstage” washingtonské zoo, kde chovají na velkých plochách ohrožené druhy. Dobře to dělají.

Jak jsme sklesali z hor, jdeme dobrou docela neprostupnou džunglí a pomalu stoupáme.

Úplně jsme přeskočili jaro a je 27C. Vyloženě koupací počasí. A taky počasí na další pivo k obědu 🙂 Příhodný název pro pivko.

V tom vedru mám docela namotáno. V dalším stoupání narážíme na docela špatně vypadající starší paní s velkou nadváhou a velkým batohem. Ptáme se jestli je OK. Není. Vypadá, že to s ní švihne. Nabízí peníze jestli jí odneseme batoh tak dva kiláky nahoru po trailu, že tam bude čekat manžel u silnice, že už mu volala. Batoh samozřejmě bereme, ale peníze určitě ne. Jsme na trailu ne? Pomáhat si je jasná věc. Minule nesl při “záchranné” akci větší náklad Flash, takže tedka bere batoh on a já beru jeho batoh naložený jídlem. Dva ultralehké batohy už nejsou ultralehké, haha. Ale dvacet minut se to dá.

Krajina se každou chvíli mění a docela nás to dnes baví. Snažím se z Flashe vymámit nějaké lekce americké historie, hlavně stran občanské války, protože tady se toho dělo nejvíc, ale moc jsem nepochodil. Kdo by si věci ze školy pamatoval že.

Docela nám to utíká. Kotník se v nových botech (Brooks Pure Grit 6) zdá lepší, ale zase mě dře pata, divná vložka. Po 35km přichází tzv. Horská dráha – nejdřív se tomu smějeme, protože to už tu bylo několikrát, ale strmé kamenné schody a pak už jen kamení nahoru a dolů až do dnešní padesátky nás docela odrovnaly…

Příjemným zpestřením byl západ slunce a milník 1000!!!! Tak jo, asi to půjde, když už jsem došel tak daleko, paráda.

Ráno se probouzíme do úplného opaku včerejška. Kosa, fouká a pak přichází i mlha. Na první vyhlídce ještě něco vidíme a dokonce tam stojí pivo, haha, další snídaňové:-)

Aspoň že náznaky jara jsou tu. Krásně kvetou narcisy. Aby to nebylo zas tak jednoduché, trail se na pár kilometrů mění na hromady kamení. Ale řeka Potomac a městečko Harpers Ferry jsou nadohled, tak se to dá.

Cestou ještě probíhám hranici s West Virginia, další stát hotovej, paráda. Kluci běželi napřed, já se snažím opatrně kvůli kotníku.

Od řeky přicházím přímo do centra dění v půlce 19 století – tady se John Brown s partou dalších černých otroků vzepřel systému a přihlásil se o svoje práva – obsadili na chvíli národní zbrojnici, kterou tu unie měla. Skončil špatně ale nastartovalo to boj za opravdovou svobodu. Ne tu, že silnější si může dělat co chce, ale tu kde svoboda má pravidla a končí tam, kde omezuje svobodu ostatních. Začátek občanské války – Sever (státy unie) proti Jihu (otrokářské státy konfederace). A tady kolem důležitého strategického bodu a národní zbrojnice se toho dělo hodně. Městečko je plné historie i turistů.

Kromě historie nás tu zajímá ještě centrála ATC – organizace, která se o AT stará. Jsou tu super příjemní. Je tu místnost, kde si můžeme povegetit, dát kafe, prohlídnout staré registry z předchozích let a zapsat se do letošního. Taky nás všechny fotí a dostáváme pořadová čísla. Evidují zvlášť nás through hikers, co jdeme celý trail v kuse zvlášť, ty co dělají úseky zvlášť, ty co flipují (přeskakují a vrací se později) a tak nás dost zajímá kolik lidí je ještě před námi, když třeba já startoval jako 392. A teď už téměř nikoho nepotkáváme. Tipovali jsme že jsme tak třicátí, ale jsme Maple 17. FLASH 18. a já 19. To jsme nečekali. Hodně lidí v tomhle počasí asi odpadlo.

Ještě větším překvapením je že Anish (anishhikes.com holka která tu drží holčičí rekord a má i celkový na PCT) je jen 4dny před námi. Snaží se letos projít všechny tři dlouhé traily a být první ženskou, která to zvládla. Startovala den po mě a znamená to že na nás nahnala jen 5 dní za 45 dní. Tak asi nejdeme zas tak pomalu a i jí to počasí pořádně zatápí, když jinak je schopná dělat i 60km až 70km denně. Stejně je to ale zvíře, že takový kilometry dělá. A pořád sama. Jiná liga.

Dáváme noc v Hostelu, protože má být šílené počasí a zítra si chceme trochu povegetit a pak šmejdit po městě. Hostel je klasika barák naplněný palandama, kuchyň, záchod, sprcha a teplo 🙂 všechno co potřebujeme ke štěstí.

V noci parádní přívalové deště, ráno taky. Super být pod střechou. Stejně dopoledne startujeme do deště. Má se to přes den lepšit.

Maple valí napřed, má chuť dělat kilometry. Ke mně a Flashovi se přidává kluk co šel AT 2016 a teď je jen na pár dní na procházce. John Goodman haha, dobrý trail name.

Ještě zastávka v ATC pro pár fotek. Ha, potkávám tady Radka i když jsme teď šli v průměru 43km denně a on si bral volno a měl se ještě vracet. Čekají na mě kluci, tak to neřeším a valím. Až se jednou potkáme, tak bude čas to probrat.

Jediná cesta do cíle vede přes další stovky mil, tak musíme dál. Docela peklo. Po dešti je z trailu řeka / jezero, podle situace.

Docela peklo. Ještě že člověka občas rozveselí nějaká drobnost… třeba když špatně odbočí:-)

Teď už mě vůbec nemrzí, že jsme výzvu Four State Challenge odpískali, protože v tomhle cajmrsku bychom to určitě nedali a jen si oddělali nohy. Jsme srabíci, ale cesta je ještě dlouhá.

John Goodman je supeer společnost a kilometry utíkají. Radí nám co cestou stojí za to a na oplátku ze mně tahá rozumy stran CDT.

Procházíme několik státních parků, které připomínají občanskou válku a kde se odehrávaly nejslavnější bitvy. Docela smutná historie. Aspoň z věže Washington monument je dobrý výhled. Nicméně vyhlídky špatné – zase kosa, déšť, chumelení.

Jsme trochu v šoku že se všude píše, že jsme ve státě Maryland. Kurňa kde jsme přehlídli hranici??? (byla hned v Harpers Ferry pod mostem… Tam jsme ji nečekali.

V registrech se už několik dní objevuje hned pře námi jméno Opa, tak jsme rádi, když téměř sedmdesátiletého chlapíka potkáváme. Fakt borec, docela to valí. Zaslouží poklonu. V jinak jednoznačné přesile batohů Osprey na trailu musím využít situace a zdokumentovat tým Gossamer Gear:-)

Vody na trailu ubylo, ale přibylo kamení. Docela často jsou dobré vyhlídky a tak je to dnes zajímavé.

Před polednem se John trapně ptá “kdo si dá k obědu pizzu?“ a prej jakou. Smějeme se tomu. On ale tahá telefon a my jen slyšíme -” zdar chlapi, ještě vozíte pizzu za město na trail? Super, tak dva macky prosím. Na silnici budeme tak za hodinu. Kartou.” Tak to se mi snad jen zdá. Jak ho to napadlo sakra.

Za hodinu na trailu křížíme malou silnici a tam čeká auto s pizzou. No ty vole. Balím krabice do bundy a jdeme půl kilometru do sheltru. Tam pizzu likvidujeme:-) v týhle kose to přišlo vhod.

Tohle je fakt vrchol – John měl tohle v rukávu, protože tady kousek bydlí a okoukal to během svého AT od ostatních. Pacholek.

Před večerem překračujeme hranici s Pennsylvanií. Teď má teprve začít opravdové kamení. Všichni Pennsylvanii kvůli tomu nesnáší. Mě teda naprosto ohromují místní dvoj-sheltery. Prý je to jeden pro chrápače a druhý pro nechrápače, hehe, to schvaluju. Každopádně paráda.

Na jeden den se nám počasí trochu lepší, ale spousty vody na trailu na mnoha místech zůstávají. Pak se pro jistotu vrací poletující sníh a mlha.

Jak tak šlapu a přemýšlím, tak mi to nedá a píšu Radkovi email, jak to s jeho kilometrama je. Tuším, že to může nastartovat nevraživost, ale prostě nás to s klukama zajímá.

John Goodman třetí den dopoledne valí domů a do práce. Prej až zítra dorazíme do Boiling Springs ať se mu ozveme. Že něco podnikneme. Nás na trailu čeká velká událost – milník označující aktuální polovičku trailu. Je to docela vtipný, protože jich míjíme víc. Jsou to polovičky z minulých let. Každý rok je trail o pár mil delší jak přibývají serpentiny do prudkých kopců a různé obchvaty měst atd. Tak a tohle je naše aktuální půlka, haha, doufám.

Flashe už druhý den zlobí kotník. Odmítá si to připustit a tak zase jdeme 48km…ke konci dne sotva pajdá. Následující den to není lepší a 37km do Boiling Springs je pro něj boj. Prolézačky skalama to nedělají jednodušší.

Flash je rád, že to do města došel. Nechci ho v tom nechat. Voláme Johnovi. Sedíme v místním baru a řešíme co dál (úlet, sedíme v koutě u malého stolku, nemůžeme sedět na baru, protože Flashovi není 21let…) Není tu hostel a tak John navrhuje, že můžeme přespat u jeho rodičů v domě a ráno se uvidí co dál. To zní jako plán. Zastavujeme koupit víno abychom se nenahrnuli do domu s prázdnou a pak nás John veze k rodičům. Snad nás nezakousnou. Mají úžasný dům, žádná periferní Amerika. Pasivní dům. Tady můžou bydlet jen fajn lidi. A je to tak. Povídáme si do noci a je to fajn. Takhle dobře jako u nich jsem se už dlouho nevyspal.

Moc, moc, moc děkujeme. Obrovská snídaně a prohlížení Johnových fotek z trailu mě totálně nabilo energie na další cestu. Je čas vyrazit. Snad bude Flashova noha OK, protože nás časem čeká hodně kamení. Držte nám pěsti a užívejte jaro, P.

Fotky ve větším rozlišení na našem FACEBOOKU

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Appalachian Trail
  • Celková délka
    3500 km
  • Doba
    3-6 měsíců
  • Kontinent
    Severní Amerika
  • Nástupní místo
    Springer mountain - Georgia
  • Konec
    Mt. Katahdin - Maine
  • Nejvýše položený bod
    Clingmans Dome - 2025 m n. m.
  • Nejníže položený bod
    Bear Mountains State Park - 38 m n. m.
  • Převýšení
    140 km stoupání a klesání
Více o treku