aktuálně:

!!! POZOR - Naše prodejny budou 28. a 29.9. ZAVŘENÉ. I my chceme vyrazit ven:-) Omlouváme se za případné komplikace a děkujeme za pochopení. Tým NALEHKO !!!

Naše promítání ze AT 2018, CDT 2016 (4500km pěšky napříč USA) a Vaškova 3600 km dlouhá cesta po hranicích Československa 2017 - aktuální seznam termínů a míst naleznete tady.

Appalachian trail 2018 - část 15 - Kent to Dalton, 144km

Nějak se to na mě sesypalo. Připouštím. Žádnej výhled na odpočinek, protože není kde, jsem unavenej a bolí mě kolena. Je vedro, takže skoro nejsem schopnej se hnout a minule jsem se nepochlubil, ale pár dní nazpátek jsem nejspíš při potřebě zadřepnul na větvičky Poison Ivy a tak mám na zadku i “tam”  parádní, bolestivý a hnisající puchýře. V tomhle vedru, jak se člověk potí se mi chce prostě nebýt …

Sedím v Kentu u outdoorového krámku do tmy, ale stejně nemám blog hotový. Ještě že tu nikomu nevadím.

Šlapu zpět na trail a rozbíjím kemp hned u silnice u potoka. Je vedro že se nedá spát. Ruším alarm na hodinkách. V noci se snad ochladí a pak budu spát dokud se nevzbudím.

Ráno se budím až před sedmou, zrovna když někdo prochází okolo. Kluk s holkou. Sakra, to by mohli být Fun Size a LaCopa, vídám jejich jména v registrech předemnou už několik týdnů a snažím se je dojít. Jak je možný že jsem je minul? To mě nakopává, rychle snídám - dal jsem si předsevzetí že i na trailu budu jíst dobře, aby byla energie, tak to chvíli zabírá…

Ale v 8h už drtím do kopce. Sakra ty kolena bolí! Zase brutální skály, vysoký kamenný schody, mám pocit že mi kolena explodují.

 

 

 

A do toho zase vedro. Nejmíň 30C už teď ráno. V 10h nacházím na vrcholu kopce úplně zkolabovaný pár - Fun Size a LaCopa. Jsou to oni. Jsou na tom ještě hůř než já. Včera to vzdali o silnici dřív a jeli do města odpočívat u zmrzliny. Dnes se sotva hýbou. Mají v plánu dojít jen do dalšího shelteru 15km a tam počkat do zítra. Večer má přijít bouřka a má se ochladit. Už se necítím tak bídně. Je to úleva, není to jen ve mně, že bych se sesypal. Je to to vedro. A vlhkost 90%. Oni se totiž v poušti dají vydržet i čtyřiceti stupňová vedra, protože je sucho a odpařováním potu se tělo zbavuje obrovského množství tepla. Stačí hodně pít. Když je ale takhle vlhko jako tady, pot se neodpařuje, protože vzduch je vlhkostí nasycený, a přestože se potíte jako prase, ochlazení nenastává. Prostě se jen vaříte ve vlastní šťávě.

Snažíme se to ve vedru pod stromama stále bez listí dobojovat do sheltru, do stínu. Koupu se kolikrát i s oblečením v každém potůčku. Jediná cesta jak se na pár minut ochladit.

V Sheltru sedíme polonazí a čekáme na déšť. S večerem konečně přichází, ale ochlazení nic moc…

 

Ráno to balíme opravdu brzo a snažíme se dojít 16km do městečka Falls Village do malé kavárny, tam uvidíme. Je trochu chladněji a tak to docela jde, ale kolena mě trápí. Skupinové utrpení je naštěstí mnohem snesitelnější, než v tom být sám :-)

 

Kavárna je bezva a skupinka smraďochů jim nevadí. Děcka valí dál, protože je má odpoledne někdo známej vyzvednout v Salisbury. Já dodělávám blog a jdu až v poledne. Zase je vedro. Přitom mělo přijít ochlazení. Je mi bídně. Potřebuju restart. Trochu odpočinku, vyprat, dobře se vyspat, udělat si plán a znovu se do toho pustit naplno. Jenže hotely jsou tu drahý, mimo trasu, bez prádelny… Moc to mojí situaci neřeší.

Naštěstí mi pomáhá aplikace Guthook a nabízí hostel, který není v průvodci. Volám, mají volno, vyzvednou mě v 16h v Salisbury 8km dál po trailu. Ideál. Cestou do Salisbury narážím na nejlepší výhled za dlouhou dobu. To mi zvedá náladu.

 

Nakonec asi nejlepší hostel zatím a opravdu jsem se dal dokupy. Byla tam i dobrá skupinka staříků, kteří chodí úseky AT každý rok. Majitel říká, že včera v tom vedru někoho odvážela z trailu helikoptéra. Z úseku kde jsem fakt trpěl a míjel lidi usazený v potůčku aby přežili…

Tak jo, kolena stále bolí, ale pouštím se do toho nanovo a v mnohem lepším stavu. Už je i o něco chladněji. Konečně.

 

 

Trail vede přes Taconic Range a několik vysokých kopců s výhledama. Výstupy i sestupy devastujou moje kolena, ale je krásně. Mezi kopcema konečně i pěkně zelené zářezy. Paráda, tohle mi chybělo. Nechávám za sebou Connecticut a vítá mě Massachusetts.

 

 

 

 

Do večera se mi daří natáhnout 45km do sheltru, ale jestli se nestane zázrak, tak zítra končím protože kolena už prostě nemůžou dál. Na noc baštím Ibuprofen aby udržel na uzdě případné záněty a mažu kolena Voltarenem.

Chci spát pod střechou protože v noci mají být zase bouřky a člověk startuje mnohem rychleji když nemusí řešit mokrý a orosený tarp. Je víkend, to mi nedošlo a tak je plno. Ale parta chlapů mi nakonec místo na zemi udělá. Zajímavá skupina - dva z NY, dva z Bostonu. Architekti, filmař dokumentarista, chlapík z neziskovky. Nakonec kecáme dlouho do noci…

Ráno prší a kolena bolí tak že mám problém dojít do kadibudky… Docela zoufalství, nevím co s tím. Dobrá, půjdu dál, z kopce opatrně, malý krůčky, pomalu. Budu dělat pravidelné zastávky a sedat si, ať se kolenům uleví. A uvidím. Buď se to bude lepšit a nebo půjdu tak dlouho až něco povolí a pak to teprve zabalím… Je mi ale jasný že takhle to dalších 1000km nedám…

Zůstat tady nemůžu, takže vyrážím. Po dvou hodinách docházím znovu Fun Size a LaCopa, sedí u silnice a svačí. Známí co je vyzvedli je ráno brzo zase přivezli na trail a prý se o ně starali přímo královsky s tím, že si je dnes večer u další silnice vyzvednou znovu! Panečku to je servis.

Chvíli jdeme společně a pak přichází naprosto nečekané setkání - vzpomínáte si z první etapy na chlapíka s pouštní helmou co se ráno v mrazu a ještě potmě mazal opalovákem? Jo, Hickory! Je to tak dobrej pocit potkat někoho známého. Tím víc, že spousta silných lidí odpadlo, přišel jsem postupně o všechny parťáky… a najednou je tu někdo do koho bych to neřekl a stále jede dál. Naděje že to nakonec přeci jenom půjde! Hickory vydržel všechen sníh a pak ho kolem McAfee Knob dostihla hlavní bublina hikers a přišel o svůj klid tak přeskočil 800km dopředu a tady jsem ho znovu došel. Vůbec to nečekal, ale je vidět že i když se vlastně vůbec neznáme, že je dojatej jako já. Půl hodinky si povídáme a já valím dál, chci ještě dojít děcka a konečně si na ně vzít číslo.

 

Terén mě bere na milost a skoro celý den není žádné drsné klesání. Rozhodně to není po rovině, ale dolů vždycky mírnější než nahoru. To mi nevadí, nahoru nemám problém. Plánoval jsem zastavit po 33km tam kde mají děcka odvoz a počkat na ně do rána, ale jsem tam už ve čtyři a kolena kupodivu drží. Tak to ještě přes jeden kopec natahuju na 48km do dalšího sheltru. Ráno budu mít náskok, v poledne už můžu být v Daltonu a tam u oběda psát pár hodin blog dokud nedorazí děcka. Terén mě tu hodně baví, stoupání jsou mírnější, všude koberce kvetoucích kytek, v údolích jehličnatý stromy “hemlock” (česky údajně jedlovec) a krásné, zelení zarostlé potoky. Na náhorních plošinách obrovské bobří hráze a jezera jako někde z pravěku… Úplně vidím Leonarda DiCapria jak se tu jako Revenant brodí a snaží se dostihnout svýho zloducha:-)

 

 

 

V Sheltru jsou dva starší lidi co jdou sekci AT tak si povídáme jak to hodnotí a jak to jde. Šedesátníci a užívají si to. To je pecka.

Ráno jsou kolena téměř zázračně o poznání lepší. Zase milosrdný terén a převážně mokřady a bláto. Pár mil před městem narážím na medvědí rodinku jak v dolíčku, tak 40m od trailu přehrabuje listí a hledá žaludy. Vědí o mně a jsou v klidu, tak je dobře 15minut pozoruju. Vždycky když se pohnu dopředu abych je líp vyfotil, tak medvědice zvedne hlavu a kouká na mě dokud zase neustoupím o kus zpátky. Můžu zodpovědně říct, že to byl největší černý medvěd co jsem zatím viděl.

 

Ve městě jsem za dalších 30min akorát na oběd. Na jednom domku v ulici kudy trail prochází mě chytá za oči symbol AT a plot z trekových holí. Na verandě sedí týpek co by podle popisu mohl být Jake - nebyl zapsaný v žádném registru, ale pár section hikers mi říkalo, že někde předemnou bude - tak zdravím a jdu se zeptat co ten symbol AT?

 

 

Chlapík Tom je trail angel a nechává u sebe na zahradě lidi z AT přespat a různě jim pomáhá a už léta vede registr. Strašně moc lidí zná osobně (rekordmany, tripple tripple crowners atd.) je nadšený z toho že jdu tak nalehko a že už jsem tu, když jsem ze Springer Mountain startoval 28. února. Fousatej kluk je skutečně Jake. Startoval už 1.ledna a jde vlastně pořád sám. Je ho kus a nese ještě větší batoh… trochu si povídáme proč??? A je to trochu specifická postava, hehe, nese skoro půl kilo soli z mrtvého moře a různý mazání na péči o chodidla… Do rozprašovače si míchá vodu s éterickým olejem a tím se v průběhu dne ostřikuje… dál nese půlkilový velký filtr na vodu a protože je to vždycky mega-operace něco napumpovat, tak dělá každý ráno 5 litrů a pak to táhne celý den ssebou… Ale došel až sem a baví ho to a to je hlavní :-)

Určitě bych se dozvěděl víc perliček, ale potřebuju jít psát blog. Tom mi sice nabízí oběd, ale nechci ho využívat, od toho tu budou jiní až dorazí hlavní bublina. Děkuju za colu, kterou mi vrazil do ruky hned jak jsem přišel a hrnu to do kavárny na brunch.

Zítra už mě čeká jen nejvyšší hora Massachusetts a pak další stát Vermont a nejspíš znovu sníh… Uvidíme. Hlavně ať drží kolena. Náladu i chuť pokračovat rozhodně mám! Za pár dní zase navi.

Petr K alias Footprint

---------------------------------------------------------------

Komplet fotky ve větším rozlišení na našem FACEBOOKU.

 
základní položky: 

Komentáře

Orteza na kolena by nepomohla? Drzim palce, at se chovaji slusne! Diky za blog, vzdy neterpelive cekam na dalsi kousek. Preji dobre pocasi a lehky krok. Lenka

Ahoj Petře, bude to chtít nějak zaléčit, když ne odpočinkem, možná Wobenzym? Je pekelně drahý, ale možná by to byla dobrá investice? Používal to myslím Jan Železný, používá se to proti zánětům i po operacích atd.. Držím palce, po opakované plastice kolene, tak že je to s kopce trochu horší znám.. :)

ufff, smekám a držím palce ať kolena vydrží... fakt skvělý čtení. Díky Tobě jsem propadl šlapání UL metodou a je to fakt pecka, pořád počítám peníze a gramy :D. Bágl mám teď na 6ti kg, což je fakt osvobozující oproti dřívějším 10-12ti kg. Přeju  ať vše vychází podle plánu a hlavně ve zdraví pokračovat. Romeš

Čéče, nauč se odpočívat!:-) Občas někde u potoka celej den zůstat. To peru a koupu se, jednou týdně třeba. Ve Tvém Gear listu nikde nevidím Alumatkové sedátko, velmi důležitá část mojí výbavy!;-) Tak bys domu přijel napřesrok, no a co? Zdraví Tě línej tremp od Luže

Ahoj Petře, čteme se Šimonem oba, držíme palce a přejeme hodně sil. A hlavně nějaké parťáky na cestu ti přeji, když jsi utahal i ty mladý kluky :-)  Moc s tebou soucítím s těmi bolestmi kolen - sama teď bojuji se zády / nohou a nedovedu si představit, že bych v bolestech ještě spala v nepohodlí, nesla batoh, bojovala s bláznivým počasím a měla vidinu toho, že to dalších 1000 km nebude jiné. Drž se chlape, v důchodu budeš mít na co vzpomínat

Tak nevím, čím Tě ještě povzbudit, ale každej příspěvek dobrej, že. Jedu Ti takhle po Praze tramvají a hle - obchod NALEHKO a už jsem na Tebe hned zase myslel :-) Prostě se drž, at´ máme co číst :-)  

Teda, úplně ve mně hrklo, ale optimistickej konec vše napravil.  Jestli můžu se svou troškou do mlýna, tak mně na nakoplej palec ohromně pomohl Aulin gel, u nás prodejný bez receptu. Obsahuje nimesulidum (nesteroidní antirevmatikum a analgetikum) a oproti Voltarenu neskutečná úleva. Třeba by to stálo za zkoušku? Přeju, ať najdeš podobně rychlýho parťáka, počasí není extrémní a trail chvíli rovnej. Jseš geroj!!!

Ahoj, děkuju všem za tipy na nápravu kolen. Teď se drží, ale kdyby něco, určitě vyzkouším - haha, všechno kromě odpočinku, protože první narozeniny naší Terky prostě musím stihnout :-) koupil jsem takovou tu stahovací pásku na úpon pod čéškou a ta z kopce pomáhá skvěle. A děkuju všem za podporu! Je to super. Ale nedělám nic zas tak výjimečnýho, chodí to tisíce lidí ročně... I když dokončují jen stovky a chodí to půl roku... Jen to potřebuju stihnout trochu rychle a dřív v sezóně :-) Opravdovej borec je třeba Petr Ozogan - mrkněte k nám na Facebook. Je o kus starší a měl pěšáckej rekord na 1000mil! Umí mnohem větší kilometry než já! Nebo Kuba Čech (jakubuvcestovnidenik.cz), momentálně na CDT. Taky super blog a Mega kilometry. Stejně díky všem, ženete mě dopředu! P.