Následující řádky snad pomohou, nejen něžnému pohlaví, cítit se na dálkových trasách komfortně a v teple. Návod se samozřejmě dá aplikovat i na zmrzlejší jedince libovolného pohlaví. Vzhledem k tomu, že ženské tělo funguje trochu jinak oproti mužskému, rozhodli jsme se pro ty, které stále váhají, co správného si vybrat, sepsat kratší návod a příklad výbav ostřílených hikerek.

Pokud by vás jednotlivá témata zajímala obšírněji, než jen jako “zmrzliny”, v předchozích měsících jsme pro vás připravili obecnější a taky nabitější návody: jak vybrat spacák, čím se na treku zahřát, či jak nezmoknout. Pro zvědavce toho, co je značka RAB zač, se neváhejte podívat na jsmerab.cz.

Spacák RAB Ascent 900 s kachním peřím do náročných zim. Zmrzliny se rády zachumlají.
Spacák RAB Ascent 900 s kachním peřím do náročných zim

Spaní

Při výběru spacáku je potřeba si hlídat, jakou hodnotu výrobce u spacáku uvádí a také podle jaké normy jsou hodnoty měřeny. Můžete se snadno dostat do labyrintu slovíček. Pokud uvádí pro komfort rozpětí, obecně pro nás ženy zmrzliny bude vždy platit spíše ta horní hranice komfortu, pokud nejste zrovna dlouhodobou praktikantkou Wim Hofa.

Určitě se nezaměřujte na hodnotu “Extrém”, jelikož to je teplota, při které by spacák měl pomoci přežít mrazivou noc, ale pravděpodobně můžete skončit s těžkým podchlazením v nemocnici. Vybírejte tedy vždy pouze podle hodnoty komfort.

VARIANTA A
Letní, teplá 3-sezóna – RAB Neutrino 400, Criterion Lady 350 a pro odvážnější i lehčí RAB Neutrino 200
Spacák zpravidla skříň opouští od května do září, ve chvíli nečasu za okny vám probíhá myšlenka, že ani psa by člověk nevyhnal. Pro takové potřeby postačí výše zmíněné kousky, vyšší číslo pak značí množství peří uvnitř spacáku a tedy i větší izolační/hřejivý potenciál. Pokud jste zastánkyně čistě letních výletů, postačí klidně i Neutrino 200. Pokud nosíte vlněný svetr od babičky i v červnu, pak jste skutečně zmrzliny a budete potřebovat spacák z Varianty B.

VARIANTA B
Jaro, podzim – RAB Neutrino 600, Criterion Lady 650 či méně hřejivý Criterion Lady 500
Kalendářně začínající jaro či podzim vás neodrazuje od toulek přírodou i za cenu toho, že ráno potkáváte jinovatku a rukavice i čepici máte stále po ruce. Nebojte se sáhnout po jedné z variant, limitní teploty -12°C značí, že se i v mírných mrazech vyspíte do růžova. Pro odvážnější opět může posloužit i Criterion Lady 500 či RAB Neutrino 400 s univerzálnějším použitím i v teplejším období. U nich se však naše komfortní teploty pohybují již kolem 0°C a bude potřeba otestovat svoje limity a případně pro své teplo něco aktivně udělat.

VARIANTA C
Zimní období – RAB Neutrino 800, RAB Andes 800 a vyšší řady na objednání.
Spaní v závějích žádný problém? Vám už pomůže jen vysoká dávka nadýchaného štěstí – a to jakýmkoliv plnohodnotným zimním spacákem, pro náročnější terény ve výškách, které se dotýkají hvězd, pak máme v záloze i expediční řady spacáků od RABu. Ale ty jsou taková podpultovka ;-).

V neposlední řadě je potřeba si uvědomit, že komfortní teplota je přibližná, laboratorně měřená teplota za ideálních podmínek, a tato hodnota se pocitově může lišit podle proměny vlhkosti vzduchu (ten sám o sobě přidává na pocitu chladu), vašemu aktuálnímu fyzickému stavu a přetažení těla. Obecně pomůže po příchodu na nocoviště se ihned tepelně izolovat (tj. nasadit péřovku nebo syntetickou izolaci), dostat do těla něco teplého a do spacáku vlézt například po pár dřepech. Pokud tušíte, že je velmi chladná noc, pak si například ohřát vodu a v lahvi si ji dát k nohám a mít připravenou péřovou bundu po ruce.

Tepelná izolace

Pojďme se blíže podívat, jak je to tentokráte u péřových a syntetických bund. S nadcházejícími chladnými měsíci přijde vhod záložní vrstva, která nás v mžiku zahřeje, když už mikina nestačí. Ale jak se máme my zmrzliny zorientovat v tom nepřeberném množství výrobků?

Dámská péřová bunda RAB Microlight Alpine - barva Ruby, vhodná pro zmrzliny
Dámská péřová bunda RAB Microlight Alpine – Barva Ruby

Postačí projít si pár otázek, které vás pak určitě nasměřují k tomu, co je konkrétně pro vás správné. Zaměřuji se pouze na běžné chodecké aktivity, procházky a vícedenní výlety v ČR a světě. Netýká se specifických aktivit, jako je lezení, bikepacking ad. V takovém případě, se vždy musíte zamyslet, jak to máte konkrétně vy v daný moment.

VARIANTA A
V bundě chci aktivně chodit delší trasy – zahrnuje i stoupání do kopce a rozličné sportovní aktivity a nošení batohu – v momentě, kdy už mikina s neprofukem nestačí. Zpravidla teploty pod nulou.
V tomto případě sáhněte po syntetické izolaci, která je na pravidelnou údržbu jako dělaná. Peří je v tomto případně až příliš výkonný kamarád, díky kterému skončíte akorát v hektolitrech svého potu. Životnost takové péřovky je zkrácena ať už fyzickým namáháním, způsobeného popruhy a výztuhou batohu, či vystavením vašemu potu. Za zváženou stojí i chytřejší materiály, jako je Polartec Alpha či multivrstvy jako je VR Summit viz. kapitola Střední vrstva.
Příkladem izolace na aktivní pohyb může být řada RAB Cirrus či RAB Xenair.

VARIANTA B
Chodím na pomalé procházky /s dětmi/se psem, nosím lehký batoh do cca 30l. Tempo přizpůsobuji nejpomalejšímu z týmu a nestává se, že se zadýchávám či výrazně zapotím.
Tady kromě zmíněné syntetické izolace můžete zvážit pořízení i lehčí péřovky, jako je například RAB Kaon, která má odvětrané podpaží a syntetickou izolaci v oblasti ramenních popruhů a bederního pásu. Pokud jste z kategorie “zmrzliny” III. kategorie, nebojte se varianty C.

VARIANTA C
Bundu potřebuji na pasivní stání v zimě/chladu, zpravidla kolem teplot -5°C až +5°C. Dojdete do svého tábořiště, zastavíte se a rychle ztrácíte teplo po celodenní aktivitě. Únava je na těle znát a během mžiku máte studené vše.
Tady se rozhodně nebojte sáhnout po celopéřové bundě, která již nemá žádné odvětrávání, ale naopak je nadýchaná jako obláček ze všech stran. Postačit by měly bundy se 150g peří s plnivostí 800 cuinů. Příkladem může být RAB Microlight Alpine nebo RAB Cubit Stretch Down Hoody. Pokud vám nevadí nějaký ten gram navíc a chcete raději jistotu tepla, zavítejte do následujícího odstavce. I tady platí, že pokud jste z kategorie “zmrzliny” III. kategorie, nebojte se skočit rovnou na varianty D.

Dámská péřová bunda RAB CUBIT STRETCH DOWN HOODY pro zmrzliny
Péřová bunda RAB Cubit Stretch Down Hoody – Barva Dark Butternut

VARIANTA D
Zimní radovánky mi nejsou cizí a utíkám do českých hor, když jsou pocukrované, nebo jsou rovnou závěje. Troufnu si i na nocování a číhání na východy slunce.
I tady rozhodně zůstaňte u peří, zvolte však vyšší gramáž (kolem 180g husího peří) s plnivostí kolem 800 cuinů. Hrdým zástupcem bude RAB Electron Pro. Pro milovnice delších střihů jsou pak vhodné parky, které obejmou nejnáchylnější části těla, jako je třeba RAB Cubit Stretch Down Parka nebo RAB Aurora Parka. Pokud stále tápete a nenacházíte se v ani jedné kategorii, neváhejte se obrátit na nás, a my vám pomůžeme, ať už na vás čekají sebevětší výzvy a dobrodružství.

Střední vrstva

Střední vrstvy se dají pojmout různými způsoby, pojďme se podívat na ty nejpoužívanější, které se nám zatím osvědčily v terénu a při různých aktivitách.

VARIANTA A
Ve všem se peču, jsem zpocená i při menší aktivitě. Pravidelně sportuji v chladnějších měsících venku, ať už běháním či běžkováním. Nepohrdnu ani jízdou na kole.
Tak pro vás tady přesně bude tato lehká fleecová mikina od RABu, s možností s kapucí Filament Hoody a nebo odlehčeném roláčku na poloviční zip Filament Pull-on. Silnější vrstva je kontraproduktivní a v kombinaci s vhodným neprofukem je pak lehoučká fleecovka skvělým parťákem na sport.

RAB Filament Hoody, Barva Deep Ink
Lehký fleece RAB Filament Hoody – Barva Deep Ink

Za zváženou na sport v chladnějším období stojí i chytřejší materiály, jako je Polartec Alpha. Tahle zázračná chlupatá věcička vás dostatečně zahřeje, ale také v mžiku schne a krásně dýchá, díky speciální konstrukci. Své o tom ví i náš Petr, kterého doprovázela na nejchladnějším treku z jeho Triple Crownu – Appalachian Trail. Bonusem je i speciální ošetření Polygiene STAY FRESH, které pak umožňuje v tomto kousku fungovat po delší dobu, bez výrazného odéru pro okolí.

Na aktivnější pohyb nám pak RAB nabízí i multifunkční pod hlavičkou RABu vyvíjený RAB VR Summit, který jej činí ideální vrstvou například na běžky. Prodyšný fleece na bázi Alphy pokrytý neprofukem skvěle dýchá a zahřívá dostatečně, i když se teploty pohybují pod nulou. Nezastupují však pasivní izolaci, a tak se při pauze na horské chatě musíte raději ještě doizolovat.

VARIANTA B
Hledám dostatečně teplou vrstvu na mé pravidelné procházky přírodou, sport provádím spíš sporadicky s nepřehnanými ambicemi na výkon.
Takovým univerzálním kouskem bude jednoznačně RAB Nexus, který si oprávněně našel cestu do šatníků týmu Nalehko. Silnější fleece, který záměrně nabývá na síle vrstvy, která vás obklopuje. Stále se však jedná o ultralehkou a výkonnou fleecovku. Na jaro a podzim tak ideální společník. V zimě už to bude chtít doizolovat svrchní vrstvou (viz předchozí kapitola Tepelná izolace).

VARIANTA C
Ve většině případů se mi nedaří dostatečně zahřát, tenčí mikiny mi nevyhovují. Pohybuji se převážně v zimě v přírodě, nebo v horách. A jsem taky ta věčná zmrzlina.
V ultrateplé kategorii fleecovek se neztratí o něco lehčí RAB Superflux či jeho teplejší zimní kámoš RAB Geon včetně verze bez kapuce. Při vyšších tepovkách už se v nich můžete zbytečně přehřívat, pro nenáročnou turistiku a lezení jsou však skvělými středními vrstvami.

Zmrzliny v horách - RAB VR bunda
Multifunkční bunda RAB Vapour-Rise – Barva Atlantis

Ženy v NALEHKO

Poslední kapitola vám snad usnadní výběr a taky orientaci v tom, co na co samy používáme. Seznamy berte čistě pro inspiraci.

ÁJA
Dobrodružka, co se zamilovala do výšek. Lezení v horách, či na skalách mě naplňuje ze všeho nejvíce. A když ten nahoře sešle špatné počasí, beru maratonky a jdu proběhnout lesy, luhy a háje za domem. V Jizerkách. Protože můj batoh se vším materiálem váží dost, řeším jen pár kousků oblečení.

Za mě jsou favoritem číslo jedna kalhoty RAB Torque Mountain, perfektní střih i délka na mé dlouhé nohy, strečový materiál, který nebrání žádnému pohybu. Zároveň neprofoukne a drží parádně teplo. Vydrží i pár kapek deště, které pak zas rychle uschnou.
Trika beru vždy dvě, jedno na nástupy a druhý na převlečení. Obě RAB Forge SS a LS. Do velkých stěn beru RAB VR Summit, kterou mám v podstatě celou dobu, propotíš, stále hřeje a neřešíš naše dívčí neustálé převlíkání. Pokud se jde na delší dobu, přibaluji bundu RAB Kaon, kterou používám jako izolační, v té je ale potřeba se neustále pohybovat. Ale je lehká, skladná a dá se v případě potřeby bezvadně cvaknout na sedák.

A největším parťákem je RAB Muztag GTX, kterou využívám i na skialpech. Nezapomínám nikdy přibalit super lehoučké záložní rukavice Xenon Glove. A když už hodně mrzne, navlékám se do podvlíkaček Rab Flux, které jsou neskutečně příjemné a dají se použít i jako gatě na “winterraumu”. A dost vychytávkou je sukně Rab Cirrus, kterou ocením, nejen pod skálou třeba při jištění, ale také když se svou dcerou dlouho mrcasíme, třeba na běžkách nebo u okýnka s občerstvením.

NICOLE
Nejsem žádný ostřílený dálkař a kilometráže nikdy nebyly má priorita. Jsem průměrný sportovec, ráda podnikám výlety, cestuji za přírodou, jídlem, kulturou. Nebráním se lehčím ferratám, občas běhám do 10 km, na kole do 50 km. Patřím do “zmrzliny III. kategorie” a i v místech, kde je většinou lidem teplo, já se už přioblékám. Jsem ale o to více tolerantní vyšším teplotám. Nejčastěji se kochám, fotím a ráda pozoruji detaily přírody. Doprovod mi dělá moje 4-nohá kámoška, díky které se občas zastavuji a čekám, než si něco nedočenichá.

Na kolo a běh na podzim a na jaře (0°C až +10°C) mi nejčastěji dělají společnost z prodyšného nepromoku RAB Kinetic 2.0 nebo lehkého soft-shellu RAB Borealis, střední lehká vrstvička RAB Filament Hoody, funkční základ RAB Forge SS a na nohách RAB Skyline Tights nebo zmiňované RAB Torque Mountain.
Když už trochu přituhne, ale chci cítit vítr ve vlasech a provětrat kecky, nejčastěji navlékám RAB VR Summit/nebo RAB Alpha Flux s RAB Kinetic, funkční triko RAB Forge SS, na nohách RAB Torque Mountain Pants a kromě tenké čelenky mám na krku RAB Filament Neck Tube.
Pro pomalejší courání (kolem -5°C až +6°C) mi postačí péřovka RAB Cubit Stretch Down Hoody a mikča v podobě RAB Superflux, nebo na rychlejší chůzi RAB VR Summit a hřejivější TRI-KO s dlouhým rukávem, na nohách pak RAB Kinetic Pants, doplněné RAB Forge spodky. Rukavice ráda vrstvím, abych měla ruce v dostatečném teple. Nejprve RAB Power Stretch Contact a na ně pak nasazuji RAB Xenon glove. Xenony nabízí i variantu palčáků, které lépe zahřejí.

Kdyby se mě někdo zeptal, která je v Česku moje oblíbená přírodní oblast, pak bych určitě odpověděla: Křivoklátsko. Příroda je zde nádherně svěží, bohatá a rozmanitá. A vzhledem k tomu, že jaro je za bukem a všichni chystáme své boty toulavé, až to zas bude trochu možné, určitě se nebojte vyhledávat i méně známé stezky. Zde jedna taková.

Mapa výletu zde. Celé se to dá absolvovat i jako okruh. Hrubý odhad je pak kolem 52 – 57km. Záleží, jak moc si budete zacházet na pivo/jídlo v restauraci, promenádovat se v zámeckém parku a oboře (která je opravdu rozlehlá) a jiné. Jelikož byl horký letní den, protáhly jsme si to i k pramenu. Začínaly jsme tedy na vlakovém nádraží v Rakovníku a skončily na Křivoklátu.

Ze své výbavy jsem vyvětrala svůj letnější základ. Vím, že by to šlo určitě lehčeji, ale rozhodla jsem se potrénovat i nošení větší váhy. Takže kromě základu jsem si dovolila přidat luxusní položky jako svůj milovaný foťák (cca 3 kg) nebo třeba mletou kávu připravenou k použití.

Seznam základní výbavy:

Předpověď na víkend byla divočejší, ale rozhodly jsme se to risknout. Vrátit domů se člověk může vždy, to je výhoda domácích treků. Můžete zažít dobrodružství v kompaktním balení a ještě večer lehnout do své postele. Zvolily jsme začátek v Rakovníku, počasí slibovalo parný letní den, a tak jsme si po krátké prohlídce náměstí daly kávu a zákusek na milostpaničky. Ranní rituály – ty já ráda a brzké vstávání na vlak bylo znát, zvláště pokud jste noční sovy jako já. Z náměstí už jsme si to vykročily po červené značce. Nehnaly jsme se za velkými výkony a kilometráží, byl to pro nás obě první delší výlet v době covidové, a tak jsem se rozhodly tu českou krajinu spíše požitkářsky vychutnávat.

První rozcestník Belšanka, pak už modročervená trasa směrem na Krásnou dolinu až k Merklovu pramenu. Tady jsme si s radostí doplnily zásoby poctivou železitou vodou s doufáním, že nás to nebude stát nepříjemné pobíhání po lese. Bylo horko, dusno a tak člověk hltal s radostí doušky ledové i když trochu aromatičtější vody. Bylo to také poslední místo, kde jsme potkaly nejvíce lidí. Rozhodly jsme se to vzít trochu zpátky a po modré dojít na Prameny Klíčavy a dál k Pilskému rybníku.

Mračna se stahují a začíná se zvedat vítr. První blesk udeří relativně kousek od nás kdesi v lese. Trochu ve mně zamrazilo. Z bouřek mám opravdu velký respekt, zvláště když jste takto v terénu. Nikde žádné stavení, hospoda a možnost se schovat. Ještě si s Terkou procházíme možnosti a nakonec se rozhodneme risknout to a pokračovat v cestě dál lesem. Když míjíme desítky popadaných a blesky ožehlých stromů, začínám pochybovat, zda je to dobrý nápad. U rybníku Horní Kracle to zkoušíme stočit do Rudy podél silnice. Auta tu projíždí nebezpečně rychle, úsek je nepřehledný a tak zapadáme do lesa. Začíná kapat, během mžiku pak už padají provazy deště a není vidět na krok.

Sundavám všechny kovové předměty, uklízím rychle do batohu a podřepnu. Tyvek házím přes sebe jako provizorní přístřešek. Kolem nás to bouří a déšť, ač jsem si myslela, že to není možné, přidává ještě na síle a intenzitě. Místo kap kap to začíná kolem nás znít spíše jako v obrovském stroji na popcorn, mírně odhrnu tyvek a spatřím bílé hromádky všude kolem nás. Nejprve ve velikosti kukuřice, poté skleněných kuliček a semtam i nějaký ten hopík. Hlavu si chráním rukama a modlím se, abychom si ještě nezahrály třeba i golf.

Po nějaké půl hodině se situace začíná vylepšovat až nakonec úplně přestane pršet. Místo úprku do Rudy na pivo a teplou polévku jdeme raději dál, abychom se dnes vůbec do těch Lán dostaly. V dálce ještě slyšíme hřmění. Kontroluji oblohu, ale vypadá to, že z nejhoršího jsme pryč. Prozatím. Odměnou nám je příroda kolem Klíčavy, která má i svoji přírodní rezervaci. U Pilského rybníku pak máme krásné výhledy na údolíčko a místo obav nás zas pohlcují krásy Křivoklátska. Konečně docházíme Lán, dáváme si zasloužené pivo v místní hospůdce a tak nějak spokojeně zakončujeme dnešní etapu (24.3km). U stanu si ještě připravujeme trailovou véču, právě včas. Jakmile zavírám vchod, rozkapává se a v dálce slyšíme hřmění.


Další den se mi nevstává nejlépe, druhý den s malým spánkem, o který mě v noci ochudil zvídavý srnec nebo laň, když zkoumal náš stan zblízka a obcházel nás stále dokola. Cíl je jasný, dát si snídani a hlavně kafe(!), podívat se k zámku a do jeho parku a do přilehlé obory. Na zbylá muzea nebude čas. K zámku docházíme něco málo po 9, když zjistíme, že se areál otevírá až v 10, dáváme si ještě procházku po okolí a čekáme. Všude patrolují vojáci a bedlivě nás sledují. Divný pocit. Do areálu pak vstupujeme jako první návštěvníci a pravděpodobně také jako jediní, jelikož během pár minut začíná zase pršet.

Ještě, že má člověk membránové ponožky. Moje záchrana, jinak by už moje nohy byly dávno rampouchově ledové. Obdivujeme vzrostlé stromy, krásný dřevěný skleník i jezírko s ostrůvkem. Po příjemném zpestření se rozhodneme si přecijen dát druhou snídani v místní cukrárně a podpořit tak lokální podnik. No výstavní jídelníček to sice není, ale s radostí do sebe láduji několik zákusků, které jsou naprosto božské. K tomu dvojité espresso a jde se na věc.

Další zastávkou je Lánská obora, kde je k vidění většina spárkaté zvěře, která je chovaná v hlavní oboře. Mezi nimi i Boris a Berta, páreček divokých prasat. Boris byl chudák týraný “chovatelem” v malém prostoru bez řádné hygieny. Tady mu je už dobře. Měly jsme štěstí, zrovna probíhalo krmení kukuřicí a tak i ostýchaví daňci a čerstvé maminky s mladými se nám přišly ukázat v plné kráse. Přes 300 zvířat na pastvině. Byl to krása pohledět. Kromě zvěře se můžete ještě pokochat koi kapry v jezírku.

Ztratily jsme pojem o čase a strávily tu bezmála 2 hodiny. Musíme se vydat na cestu, čeká nás ještě hodně kilometrů, a chceme za 4 hodiny chytit vlak z Křivoklátu. Cesta hezky odsýpá, jdete stále kolem obory, u Ploskovské Myslivny spatříme ještě okem posledního daňka.

Brzy scházíme k vodní nádrži Klíčava, která je zdrojem pitné vody pro Kladensko a okolí. Zde platí také přísný zákaz vstupu a jediné, kam Vám bude povoleno se podívat je koruna hráze. Od Klíčavy už jen obec Písky, kde se napojujeme na nádhernou naučnou stezku Brdatka – krásná příroda ve skalnatém svahu, tvořena dubovými a březovými lesy. Když budete mít štěstí, potkat tu můžete mnoho rozličných druhů ptáků a plazů – jako například mloka skvrnitého či ledňáčka. Za mě rozhodně překrásné místo, které stojí za to navštívit. U Křivoklátu una nádraží usedáme k vychlazenému pivu a já si tak pomyslím, že ta naše příroda je přecijen kouzelná a malebná. Těším se na další toulky!

Možná se vám to taky stalo. Sbalíte si svůj obvyklý batůžek se základní výbavou, čistě pro trénink váhy na něco delšího. Vyjdete si za barák, no a nakonec skončíte šlapající s čelovkou kdesi potmě v lese. A najednou vyjdete xx desítek kilometrů, v tomto případě až u cedule hlásající Ondřejov. Tak by se ve zkratce dalo popsat mé drobné dobrodružství, které v dobách přituhující karantény bylo vlastně více, než vítané, a já po kilometrech v zádech tušila, že už ani není cesty zpět.

Řeč bude o možná pro mnohé neprobádaných krajinách na jihovýchod od Prahy v oblasti mezi městy Říčany, Kostelcem nad Černými lesy a Mnichovicemi, kde se rozkládají různorodé lesy, pole a louky, mezi které můžeme zařadit například Voděradské bučiny. Kromě mnohých poznávacích a naučných stezek se v této oblasti nachází i velké množství cyklostezek, takže pokud jste spíše fandou tohoto dopravního prostředku, určitě se sem nebojte zavítat. V okolí je mnoho možností, jak si stezku obohatit a libovolně protáhnout, nebo naopak zkrátit.

Jako nejvíce srozumitelnou se mi jevila tato – se začátkem na nádraží v Běchovicích či Klánovicích, kde si můžete šlapat po stezkách až do Ondřejova a odtamtud pak zpátky na vlak do Mnichovic (nebo Strančic, odkud jezdí vlak každou půlhodinu do Prahy). Celkově trasa z Běchovic čítá 51km.

Jelikož jsem sama vyběhla z domu a zprvu ani nemyslela, že dojdu tak daleko, popíši vám svoji alternativní cestu. 

Na výlet jsem vyběhla schválně  “natěžko” s tímto krasavcem – SMD Swift X a hůlkama od Fizan Compact 3

Začínám v Kolodějích, kde naleznete i stejnojmenný zámek, který do 16. století sloužil jako hrad a teprve poté byl postupně přestavěn do dnešní podoby zámku. Ve 20. století sloužil primárně pro vládní reprezentativní účely, ať už v dobách komunismu, tak v dobách porevolučních. Po klasických tahanicích byl před několika lety konečně vrácen původním vlastníkům. 

Dnes už je zámek včetně přilehlé obory prodán do soukromých rukou, a bohužel si jej jen letmo prohlédneme přes plot za bručení místního strážníka. U obory ale naleznete volně přístupný vyhlídkový park. A není výjimkou z něj zahlédnout i pocukrované Krkonoše či Orlické hory, když se zrovna zadaří. 

Kousek od vyhlídky narazím už na červenou značenou stezku. Ta vede od Běchovic ke Královické tvrzi, kde se poté stáčí do Uhříněvsi. Krajina je zde typicky zemědělská, s řadou remízků a polí, než se stočí do tajemné hadí stezky, která je příjemnou výzvou pro cyklisty, které tu lze občas potkat. U Královické tvrze, kam vás stezka dovede, se nebudu moc zdržovat. Dochází zde momentálně k rekonstrukcím a historické snahy tvrz obnovit, se zatím nenaplnily. Za zmínku stojí kostel svaté Markéty, datovaný až do poloviny 14. století, kdy byl svěřen tehdejším králem vyšehradské kapitule. Kostel stojí tak trochu stranou od celé obce a je proto krásným místem odpočinku.

Tady jste ještě úplně nevěděla, že poslední ukazatel, co uvidíme, bude hlásat Ondřejov

Tady jste ještě úplně nevěděla, že poslední ukazatel, co uvidíme, bude hlásat Ondřejov

V další etapě se potřebuji napojit na stezky začínající u obce Babice, a tak jsem nucena najít nejkratší možnou cestu přes obec Křenice a projít vše podél silnice, po kterých uhánějí nejen houfy cyklistů. V Křenicích je možné napojit se na cestu s krásným názvem “Silnička”, která slouží pouze místním obyvatelům, a zdá se tak být pro pěší jako ideální řešení. 

Po cestě potkávám například i ukazatele Cesty spolupráce, které nabádají děti s rodiči k procházkám do přilehlých vesnic. (Pokud by někoho zajímalo, nastudujte si na následujícím odkazu.

Stezka mě dovádí až do obce Březí, která se rozprostírá na úpatí Babického lesa, kam ihned s radostí zapadám. Zde stezka není oficiálně značena, ale vyšlapané pěšinky napovídají, že místní je hojně využívají na procházky po blízkém okolí. Dovolila jsem si jednu z nich využít s doufáním, že trefím až do plánovaných Babic.

Podařilo se! Na návsi docházím k vysněné mapce a červeně značené stezce a já vím, že se konečně dostávám na vysněnou část výletu. Tentokrát se procházím Janovickým lesem u obce Mukařov, než narazím na rozcestí červené a modré značky. Po ní se vydávám do jmenované obce až ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Jeho podoba je z konce 19. století, neboť jeho původní musela být pro zchátralost zcela zbourána. Traduje se zde i jedna pověst z doby třicetileté války, kdy byl do studánky v lese Dlouhá louka ukryt kostelní zvon. Když jej však lidé později chtěli vylovit a pověsit zpět, zahnal je strašidelný bílý pes. Dodnes tam prý svůj zvon hlídá a neopatrné poutníky stahuje do studánky. Nejvíce nebezpečí od něj hrozí, když v Mukařově vyzvánějí poledne. Oddechla jsem si, protože mi hodinky ukazují něco kolem čtvrté hodiny. 🙂 Tímto se s obcí Mukařov raději loučím a mířím dál.

Nejen pro rodiny zmíním, že v tomto regionu vedou i krásné stezky tzv. “Ladova kraje”, jelikož poblíž Mnichovic a Ondřejova se nachází i pro někoho méně, pro někoho více známé Hrusice, kde se Josef Lada narodil. Za to kolem obcí Louňovice a Jevany, které leží na samotném úpatí Voděradských bučin, si lze udělat krásnou procházku kolem rybníků Švýcar, Ján, Pařez a dalších a bukovým lesem vyrazit až k Aldašínu, kde je pochován, v kostele sv. Jiří uprostřed lesa, hudební skladatel Karel Svoboda.

Ale je čas šlapat dál! Slunce mi napovídá, že už brzy zmizí za svůj obzor. Do Louňovic se dostávám stále po modré, po které ještě dále pokračuji do lesa po pěkné široké lesní cestě. Konečně, na prvním rozcestníku spatřuji kýžený cíl – Ondřejovská hvězdárna slibující 10 km do cíle. Směle odbočuji směrem do lesů a rozblácená stezka přede mnou naznačuje, že to bude ještě legrace. Začíná se stmívat, a tak musím přidat do kroku, v batohu mám totiž jen E-Lite Petzlovku.

Žlutá značka mě nakonec za řádné tmy dovádí do Černých Voděrad, kde nasazuji svoji čelovku a doufám, že to bude stačit. Po chvíli zapínám raději i baterku z mobilu, jelikož je stezka úzká, nepatrná a brázdí si to nepřehledně terénem. Hledání červených značek začíná být dobrodružstvím. Kromě měsíce na nebi a hvězd, se už nelze ničím kochat. Nedá si nic dělat a přidávám ještě víc do kroku, abych těch posledních 8 km co nejdříve zdolala. 

Čas běží, a já místo plánovaného příchodu do místa kolem půl desáté, se u Ondřejova, kdesi v lesích, vynořuji kolem čtvrt na devět. Tempo a váha na zádech je znát, a začíná se ozývat celé tělo, které je už bez přestávek a přísunu pořádných kalorií značně vyčerpané. Se zatajeným dechem hledám stezku směrem k hvězdárně, a těším se aspoň na nerušený výhled na hvězdy. 

U pomyslné brány areálu trochu překvapivě potkávám pána s čelovkou, kterého vesele zdravím a pomalu se vydávám do areálu Astronomického ústavu AV ČR. Věda zkrátka nikdy nespí. 🙂 Když se pak konečně zastavím u sluneční kopule a začínám fotit hvězdy, naplňuje mě pocit hřejivého štěstí. A jestli mě párkrát po cestě napadlo, zda to nebyl trochu bláznivý nápad, ihned mi dochází, že nebyl. A tak jsem se vydala ke hvězdám.

Nicole

Ondřejov a jeho tajuplné krásy

Ondřejov a jeho tajuplné krásy

Tématem celého ISPO byl zájem o udržitelnost a snížení uhlíkové stopy, chytrého zacházení se zdroji a omezením odpadu. U RABu to konkrétně znamená využití recyklovaného peří z programu P.U.R.E. Recycled Down. V tomto programu RAB sbírá použité peří, které následně vypere, vydezinfikuje a ošetří tak, že peří neztrácí své vlastnosti. Určitě se ptáte, jak je to s tou uhlíkovou stopou, a zda se praním nezatěžuje planeta ještě více? Dle výrobce je změřeno, že recyklace má skutečně nižší spotřebu vody i energie a má celkově nižší stopu, než peří nerecyklované. Těšit se můžeme na tento eko přístup například u velmi oblíbené péřové bundy Microlight Alpine od podzimu 2020.

A na vlně ekologie a udržitelnosti se svezeme dál! Špičkové textilní značky rozhodně nelenily a zahrnuly nás a všechny návštěvníky ISPO veletrhu zajímavými novinkami v této oblasti.

PrimaLoft®️ se pochlubil P.U.R.E., která je novou výrobní technologií využívající vzduchu místo horka z pecí, čímž tak razantně snižuje celkové uhlíkové emise svojí produkce. Další novinkou PrimaLoftu je vysoce zajímavá recyklovaná syntetika BioTM, která proklamuje, že je vůbec první organicky odbouratelným speciálním vláknem. Díky svým vlastnostem jej “zkonzumují” samotné mikroorganismy, a tak se v přírodě rozloží za méně než 2 roky bez jakýchkoliv stop po plastu nebo jiných látkách v půdě.

Polartec® se zase pochlubil novým Power Air™, který nejenže dobře izoluje, ale také uvolní díky speciální technologii méně mikrovláken, než jiné špičkové konkurenční materiály.

Polartec

Polartec a jejich přístup k ekologii 2020

 

Pozadu nezůstává ani Gore-Tex®, který se zavázal k udržitelnosti skrz analýzu životního cyklu výrobků (též známou pod zkratkou LCA) a zřídil po světě centra, kde si lze nechat opravit jejich výrobky. V Česku tato možnost zatím oficiálně není, ale hádáme, že to je jen otázka času. Co považuji za užitečné, je i nová řada nalepovacích záplat na jejich materiály, které vám umožní akutní opravu nějaké té dírky. 

Gore-Tex předsevzetí k udržitelnosti 2020 a dál

U technologií zůstaneme dál a prozradíme vám, že Nikwax vylepšil svoji verzi prostředku na hydrofobní ošetření peří, tzv. Down Wash+, který v čase vydrží mnohem více vody. Ten bude aplikován pro ještě větší účinek u peří nového. Dosavadní úprava Down Wash zůstává a bude se nacházet u peří recyklovaného.

Zimní ISPO je za námi, my však víme, že to je jen klid před letní bouří a už teď se těšíme, co nám značky předvedou tentokrát.

GearAid a pro nás zajímavé silnylonové záplaty na opravu stanů, které pro vás momentálně testujeme

Letošní zimní ISPO v Mnichově přišlo rychleji než voda, a tak se velká část týmu NALEHKO.com odhodlala jet pro vás nasbírat cenné novinky a informace ze světa outdooru – tentokrát ze zimního období.

Mezinárodní atmosféra byla cítit na každém rohu, a velkou část lidí jste mohli spatřit i s oblíbenými rouškami přes ústa kvůli nedávno vypuknuté epidemii v Číně (ty vás samozřejmě před přímou nákazou neochrání, ale jako placebo a nebo casting k post-apokalyptickému filmu, proč ne :-)).  My jsme rozhodně neměli v plánu přivést si takovéto nechtěné překvapení a raději jsme se pustili do světa technologií a trendů hezky naplno.

RAB - Nová paleta barev

RAB – Paleta barev pro nepromoky 2020

RAB nám představil kromě nových palet barev, také nejnovější ski sérii Khroma, která se může pochlubit užitím nejprodyšnějšího Gore-Tex Pro a Infinium, ale také osvědčené tkaniny Proflex, kterou hrdě používá již na zavedené řadě Kinetic Plus a Alpine, jen ve vylepšené ski-verzi. 

Těšit se tedy můžete konkrétně na těžší a odolnější Khroma GTX Jacket s GTX Pro, dvoucestným zipem, rozepínáním v podpaží a váhou 689g. Lehčí, měkčí verzi Khroma Kinetic Jacket z Proflexu s 532g a větruodolnou Khroma Kharve Jacket s 30D GTX Infinium a syntetickým recyklovaným zateplením Stratus s celkovými 478 g. 

K tomu nám nachystali také rukavice Khroma Tour Infinium s novou, prodyšnější a měkčí GTX tkaninou Infinium či robustnější verzi Glove Khroma Freeride GTX ve verzi rukavic i palčáků s odděleným ukazovákem. Tato řada splňuje ty nejnáročnější požadavky všech skialpinistů a lyžařů (a samozřejmě i snowboardistů 😉 ), ať už projíždíte pořádným prašanem, nebo zrovna šlapete po stezce. K vidění u nás bude na podzim tohoto roku.

V nepromokavém světě se můžete těšit na lehoučkou bundu Charge Jacket z 40D Pertex Shieldu v 2.5L membráně s 230g (195g dámský) či ultralehký běžecký Phantom Pull-On ze 7D Pertex Shieldu v 2.5L membráně s pouhými 90g, případně pro nás chodiče uplatnitelný Zenith Jacket s membránou Gore-Tex Paclite Plus s váhou kolem 330g (u dam dokonce 290g), který snese i nějaký ten ne-ultralehký batůžek.

RAB – ZENITH Jacket – Verze dámská – Barva Atlantis

Zajímavostí v oblasti ultralightu a zimního trekování, a také hlavním vítězem kategorie Mountaineering Equipment ISPO Award 2020, se stal cepín CAMP Corsa Race s neuvěřitelnou váhou 185g! Další postřehy,  které jsme na zimním ISPO nastřádali,  přineseme v příštím článku.