Po Hranicích Československa

3300 - 3600 km 3-5 měsíců Evropa 70 km

Sněžení stále neustává, ráno přemýšlím jakou zvolit cestu, ale asi žádná nebude velká výhra. Turistická stezka z Prášil je pod sněhem. Nikde žádné značení nebo jsou přikryté sněhovou pokrývkou. Hned od začátku dne celkem nadávám a to si pokaždé říkám, že horší to už snad být nemůže. Boty mi přes noc vůbec neuschly, takže od rána čvachtám zase v mokru. Několik hodin se zoufale prokousávám půlmetrovými závějemi. Dneska jsem psychicky hodně dole. Původní plán bylo jít přes Železnou rudu a podívat se k Čertovu a Černému jezeru, ale vzhledem k podmínkám už bych to dneska nestíhal.

Po pár hodinách se dostávám na chvíli na silnici a tak ztrátu doháním, poté hledám zkratky lesem, kde je ale hromada sněhu, takže to zase takové zkratky nejsou. Můj dnešní cíl je Zelená Lhota. Vítr a mokrý sníh bodá do obličeje a projíždějícím autům je to všechno fuk. S naprostým klidem mě všichni nahazují, nikdo nezpomalí. Dobrá sonda do českého národa… Nikdo se ani neopováží zastavit a zeptat se jestli nechci někam svézt.

Později konečně klesám a sníh ubývá a začíná pršet. Dostávám se do výšky kolem 700 m n.m. a je to hodně znát. Sníh dočista zmizí a objeví se už holé louky. Příjemná změna. Před 18 h, po 36 km docházím do cíle. Dostal jsem nabídku přespat v rodinném penzionu, úplně na samotě u lesa. Seznamuji se s celou rodinou, mají 2 děti (kluk 9 let, holka 8). Jsou hodně zvídaví. Po ubytování se převlíkám do suchého a k večeři dostávám špagety. Paráda, jsem opravdu vděčný za jejich pohostinnost. Jejich syn si o mě dokonce píše referát do školy, Dlouho si povídáme a ukazuji jim i fotky z minulé cesty po indickém Himálaji. Spát jdu na konec docela pozdě, rychle ještě dopisuji deník, ale oči se mi už klíží. Usínám rychle.

Vycházím poměrně pozdě, až kolem 10 h. Snídám a ještě si celkem dlouho povídáme. Venku si ještě uděláme společnou fotku na památku a vyrážím. Skvělý pocit mít zase po několika dnech suché boty. Po chvíli už procházím podél vodní nádrže Nýrsko a v místním krámu ještě dokupuji nějaké zásoby a po cestě ještě objevuji kavárnu, kde mi kupodivu připraví i sýrovou pizzu, chvíli se tu tedy zdržuji a dávám si ještě čaj. Paráda. Dneska je ten den konečně trochu veselejší. Z Nýrska už pak stoupám lesem až na kopec Hraničář (833 m n.m.). Pod kopcem náhle potkám 2 divoká prasata s mladými, chvíli na sebe jen tak koukáme, jsme od sebe cca 15 metrů a pak všichni utečou. Už podle názvu kopce je jasné, že jsem jen kousek od hranic. Z kopce už jen klesám a trochu se poflakuju, po těch předchozích dnech ve sněhu jsem pořád dost unavený.

Později se dostávám z lesa a všude jsou jen rozlehlé pastviny. Už je vcelku pozdní odpoledne a tak se začínám pomalu poohlížet o vhodném místě na spaní. Ještě procházím okolo dříve vyhořelého kostela Červené dřevo – zbyly tu už jen základy a kousek odtud nacházím starou, rozpadlou stodolu se slámou. Je tu sice vcelku bordel, ale jinak sucho a jsem aspoň trochu pod střechou, rozdělávám tu tedy spaní. Nemusím tak stavět tarp a ráno aspoň budu při balení rychlejší.

Takřka denně píšu příspěvky na své facebookové stránky a sleduje to poměrně velké množství lidí. Není tak překvapení, když mi ráno přijde sms, že jsem pozvaný na jídlo ve vesničce Spálenec. Koukám do mapy a zjišťuji, že je to kousek od hranic, tak proč ne. Lesní stezkou kráčím přímo po hranici až do Všerub a pak už se napojuji na asfaltku přes Maxov do Spálence. Pozvání jsem dostal od mladé matky s 10 letou dcerou. Snaží se spolu celkem cestovat, tak je to fajn pokec. Dokonce zjišťuji, že dcerka chodí do ZŠ v Domažlicích, kam bych se měl zastavit v rámci podpory svého projektu. Jak je ten svět malý :-). Celkem se tu zdržuji a kecáme o všem možném. Dáša pracuje v informačním centru v Domažlicích, tak má poměrně velký přehled.

Už při cestě do Spálence jsem dostal další pozvání k noclehu od rodiny Němečkových ze Staré řeky. A jestli prý půjdu přes Čerchov (nejvyšší vrchol Českého lesa), tak se mám zastavit v občerstvení u rozhledny které vlastní jejich syn. To se mi ty nabídky hezky množí :-). Ještě před Čerchovem procházím krásnými, smíšenými lesy a poté už mě čeká pořádný stoupák. 500 výškových metrů až na vrchol. Kolem 800 m n.m. se začíná opět objevovat sníh, ale cesta je prošlápnutá. Na vrcholu je krásná rozhledna, ale je bohužel zavřená. Jdu se tedy alespoň ohlásit do zdejšího bistra a i když už za chvíli zavírají, tak mi alespoň připraví bramborák. Jeden pán si všímá mé vlaječky Nalehko na batohu a ptá se jestli k nim patřím. Hned se dáváme do řeči a zjišťuji, že sledoval Petra a Olí na CDT. Taky by si to prý chtěl jednou projít. Při rozloučení mi ještě dává svou vizitku, na konec se z něj vyklubal ředitel akademie muzických umění. Příjemné setkání.

Scházím dolů do Černé řeky a přicházím k obrovské farmě. To by měla být má dnešní střecha nad hlavou. Je tu spousta zvěře – koně, ovce, kozy atd. Večer se tu sešlo velké množství známých rodiny a tak se kecalo dlouho do noci. Všichni mě překecávají, ať tu zůstanu ještě jeden den a dám si voraz.

Na konec jsme to vymysleli parádně. Zůstanu tu ještě jeden den a další den ráno se ještě stavím rovnou na ZŠ do Domažlic. Dneska mám na programu procházku po vesnici a blízkém okolí. Všichni na mě koukají jako na vetřelce. Není zvykem aby se tu takhle potuloval někdo cizí, všichni se tu mezi sebou znají, je tu asi tak 50 obyvatel. Je zajímavé i sledovat jak se průběžně mění nářečí. Všichni tu používají slovo “tuto” místo tento, tenhle apod. Odpoledne se ještě zastavuje paní z domažlického deníku na rozhovor. Snad to trochu pomůže s propagací cesty.

Později odpoledne ještě stíháme navštívit jednu vesnici v blízkosti, kam všichni přijeli na svých koních. Přijde mi to tu jako český Texas. Všichni mají svýho koně. Na konec ještě vyrážíme na hranice do zaniklí obce Lučina. Je to magické, ale zároveň smutné místo. Za války to tu bylo srovnáno se zemí. K tomuhle místo se ale pojí zajímavý příběh. Jeden pán, který je rodákem této obce zasvětil celý svůj život obnově obce a kus po kusu tady vykopává další a další místa. Je tu celá řada osobních věcí z války a ta atmosféra na vás okamžitě dýchne.

Na večer ještě na statek dorazí několik místních přátel a promítám ještě fotky z loňské cesty Indií. Všem se to moc líbí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *