Magazín

Ahoj Pavle, díky že sis na nás udělal čas. V českém “rybníčku” jsi známým cestovatelem a fotografem, ale určitě bude řada lidí, kteří tě ještě neznají. Jak by ses stručně jako cestovatel charakterizoval?

Ahoj, zdravím tým Nalehko i všechny fanoušky cestování a zajímavých treků. Mám rád velké hory i lidi tam žijící, neokoukané treky s trochou dobrodružství. Miluji přírodní termální jezírka, svobodu cestování a zážitky spojené s pobytem v přírodě a s focením na cestách.

Gruzie

Jako vystudovaný geograf je cestování v podstatě tvým oborem, jak moc se snažíš k cestám přistupovat vědecky, objevitelsky?

Ha, vědecky vůbec, ale možná vlastně trochu jo. Nenásilnou formou popularizace geografie při mých výstupech z cest, přece jenom jsem ten zeměpis studoval hodně dlouho 🙂 Objevitelsky? To je dost silné slovo, nicméně rád koukám po nových místech, oblastech, trecích, možnostech, ale i po méně známých svátcích a tradicích. Takové malé dobrodružství při svém vlastním objevování na cestách.

Nejsem a nechci být v časovém, presu, což dává cestám větší pohodu a prostor pro zážitky i setkání s místními lidmi.

Jsi zarytý plánovač, který musí mít vše do puntíku připravené, nebo necháváš víc prostoru pro improvizaci?

Jsem s plánováním čím dál větší pankáč! Nicméně, to, že někam jedu, znamená, že mám plus mínus jasnou představu, proč tam jedu, co tam chci zažít a nafotit. Hodně řeším vhodné načasování do příhodné sezóny pro moje aktivity na cestách. Tím, že jezdím většinou vždy minimálně na měsíc, nejsem a nechci být v časovém presu, což dává cestám větší pohodu a prostor pro zážitky i setkání s místními lidmi. Na focení je ze všeho nejvíce také potřeba právě čas. Zároveň nemám moc v oblibě místa a akce, které vyžadují příliš administrativní přípravy, jak doma, tak poté na místě.

Mezi nejlepší nápady svého života řadím rozhodnutí vyrazit na velkou půlroční cestu po Jižní Americe.

Vzpomeneš si na svou průlomovou, velkou cestu, kdy sis řekl, tak v tomhle duchu chci přesně pokračovat?

Tady mám jasno, po několika prvních rozkoukávacích cestách jsem odjel na půl roku studovat na Island a v rámci toho také na týdenní výlet do zimního Grónska, což byly iniciační zkušenosti, díky kterým jsem obul toulavé boty, které se jen tak nedají vyzout. Mezi nejlepší nápady svého života řadím rozhodnutí vyrazit na velkou půlroční cestu po Jižní Americe, už to bude skoro deset let, ale pořád z toho čerpám.

Peru

Jako jeden z mála u nás se dlouhodobě živíš přednášením o svých cestách. Jak těžké je se v dnešní přesycené době s tímto formátem prosadit?

Za prvé jsem moc rád, že se něco takového povedlo a je to vůbec možné. Za druhé je potřeba říci, že za tím stojí spousta práce, času a energie. V cestovatelských projekcích jsem si našel prostor, jak s diváky sdílet nejen zážitky z cest, motivaci k pobytu venku, ale také pozitivní energii a radost, kterou nám cestování a hory dávají. Uživit se pouze přednášením by ale šlo těžko bez desítek tištěných reportáží v médiích, mých dvou knih, oblíbených nástěnných kalendářů, fotografických workshopů či prodeje fotek ve fotobankách. Takže se jedná o širší balík navzájem propojených aktivit, který se ale komplet točí kolem cestování a focení na cestách.

Díky skvělé energii na vystoupeních mě to stále baví i po více než 700 uskutečněných projekcích.

Cestovatelských přednášek jsem již viděl možná stovky, ale musím říct, že ty tvé mě stále baví a pokaždé i něčím překvapí. Kde stále bereš tu energii a motivaci dělat to takhle dlouho a hlavně takhle dobře?

Děkuji, to mám radost! Vždy jsem chtěl v projekcích kombinovat neotřelé nápady, historky a zajímavé destinace s nadupaným vizuálním zážitkem podpořeným chutí vyrazit někam ven. Zároveň jsem jako fotograf rád, že na projekcích mohu ukázat výsledky své práce na velkém plátně ještě okořeněné živým projevem. Na přednášky hlavně chodí fajn lidé, často se stejnými zájmy a zapálením pro hory, cestování, focení, člověk se tak pohybuje v příjemně nalazené bublině. Odpověď tedy zní, díky skvělé energii na vystoupeních mě to stále baví i po více než 700 uskutečněných projekcích. Ba co víc, mám dokonce pocit, že snad i stále více, jak člověk sbírá další zkušenosti, zážitky, možnosti srovnání.

Irán

Kratší treky se dají spojovat, kombinovat, prodlužovat, v podstatě si myslím, že jakékoli vybočení z tradičního itineráře vede k zajímavějším zážitkům.

Dalo by se říct, že jsi v podstatě takový protipól běžných turistických kanceláří, které lákají na nejprofláklejší místa. Ty naopak vyhledáváš místa neznámá. Jak se ti daří v dnešní době ještě objevovat zapadlé kouty bez lidí?

Stačí se prochodit a procestovat do toho, že se na cesty, mapu a plánování díváš trochu jiným úhlem. Pak zjistíš, kolik se za několika velkými highlighty skrývá dalších zajímavostí. Že na řadě takových “menších” míst můžeš v klidu bezplatně přespat ve stanu, pod tarpem nebo pod širákem a takové zážitky patří k těm nejlepším. I v klasických průvodcích v kategorii “off the beaten path” se stále dají najít zajímavé tipy. Destinace, které mě lákají, se snažím dlouhodobě sledovat, co je kde nového. K lokalitám s méně informacemi projíždím google, náčrtky treků, stahuji GPS trailů, ve finále rád cestuji prstem po mapách.cz, kde již tuším, kde by se nám mohlo líbit. Kratší treky se dají spojovat, kombinovat, prodlužovat, v podstatě si myslím, že jakékoli vybočení z tradičního itineráře vede k zajímavějším zážitkům.

Barma

Na cestách trávíš hodně času v odlehlých horách, ale zároveň se snažíš poznat i místní “domorodce” a jejich kulturu. Je občas těžké získat si jejich důvěru, aby se ti otevřeli a nechali tě nahlédnout i do jejich soukromí?

Už to, že přijdeš do nějaké odlehlé osady pěšky s báglem na zádech, je dobrá výchozí pozice. Přicházím s úsměvem, pokorou, klidem. Pokud to jde, snažím se v atraktivních horských vesnicích ubytovat přímo u místních, což je perfektní cesta k poznání, kontaktu, ale i k přímé podpoře zdejších obyvatel. Zdravá zvídavost, lehká fotografická drzost a našlápnutí naproti tomu, co bych rád viděl, otevírá dveře za nevšedními zážitky. Mám rád hory, kde trek velehorskou divočinou začíná a končí v horských osadách, ideálem jsou odlehlé vesnice, kam dodnes nevedou silnice. Ale hodně rychle nám jich ubývá …

Měl jsem v životě veliké štěstí. Dobrej parťák na dlouhé cesty je vzácná věc.

Další věc je, že většinou cestuješ sám nebo s partnerkou. Ve dvou lidech se k místním dostaneš daleko snáz, než ve skupině 10 lidí. Vnímáš to podobně?

Určitě, navíc v páru jsi prostě důvěryhodnej. Dva lidi jsou pro mě maximální velikost skupiny 🙂

Nepál

Když už jsme zmínili tvou partnerku. Dalo by se říct, že takové společné cestování vztah dost prověří. Předpokládám, že vy ale budete za ty roky strávené na cestách už hodně sehraná dvojka že?

Měl jsem v životě veliké štěstí. Dobrej parťák na dlouhé cesty je vzácná věc.

Mimo cenné společné zážitky je taky skvělé, že když cestujeme spolu, nečeká na mě netrpělivě žena doma “za pecí”. Jsem moc rád, že nás baví podobné věci. Vytváříme společně zajímavý cestovatelský příběh.

Odlehčení potřebné outdoorové výbavy mi dovoluje přibalit ještě profi foto techniku a vydat se s ní do míst, kam se běžně fotografové nedostanou.

Zcela zásadní je pro tebe pořizování fotografií na cestách. Fotografická technika v tvém batohu zaujímá výsadní místo, tím pádem ale musíš mít poměrně vyladěnou i ostatní výbavu, abys netahal 30 kilový batoh. Jakou roli u tebe hraje ultralehké vybavení?

Fotograf bude těžko kdy chodit na horské výpravy úplně v ultralightu, ale právě vyladění a odlehčení potřebné outdoorové výbavy mi dovoluje přibalit ještě profi foto techniku a vydat se s ní do míst, kam se běžně fotografové nedostanou. Důležitým bodem pro mě bylo princip “nalehko” přenést do veškeré výbavy, ať už je to zmíněné focení, nebo moje milované rybaření. Při pořizování nové bezzrcadlovky a objektivů jsem koukal hlavně na maximální poměr váha/výkon a malé rozměry.

Je nějaký ultralehký kousek, který ti dokázal dost zásadně ulehčit pobyt venku?

Na delších akcích je základem kvalitní spaní, proto jsem nadšenej ze čtyřsezónní karimatky Klymit Insulated Ultralite, v kombinaci s tyvekem už toho prožila hodně bez jediné újmy. A hlavně vůbec nešustí, je tichá 🙂 Mám rád věci, které jsou dobře sbalitelné a tohle je přesně tento případ. Rád vybavení také hodnotím až po několika desítkách až raději stovkách použití. Perfektním a pohodlným držákem jsou trekové hole Fizan Compact, lehká nepromokavá bunda Rab Zenith již podržela na celé řadě drsnějších horských akcí. Lehké trekovky INOV-8 Roclite Recycled nakonec nesundávám přes rok skoro z nohy.

Většina fotografů, kteří to myslí s fotkou vážně, mají za hlavní cíl vydání vlastní knihy, protože z dlouhodobého hlediska to má jednoznačně nejvyšší hodnotu. Tobě se vydání vlastní knihy již podařilo. Máš v plánu ve vydávání knih pokračovat a považuješ to jako jednu z nejdůležitějších možností sebeprezentace?

Určitě, ty nejlepší příběhy by měly být zvěčněny v knihách. Kniha je pro mě jako fotografa i cestovatele stále vrcholnou tečkou za daným příběhem. Tam nezestárnou, ale zrají a získávají na hodnotě. S velkým nasazením jsem zvládl vydat první dvě své knihy vlastním nákladem, jedná se o fotografické cestopisy o velkých půlročních cestách, které mi stále dělají patřičnou radost. Další kniha samozřejmě bude, jen musí dozrát ten správný čas.

Mám rád svéráznou Střední Asii, Kavkaz, divočejší Jižní Ameriku, ale takový životní top je asi Nepál.

Každá země má svá specifika, své kouzlo a není těžké se do ní zamilovat. Pokud bys ale měl vybrat jednu zemi, jeden kout, který ti přirostl nejvíce k srdci, který by to byl?

Bude to samozřejmě nefér vůči některým dalším oblíbeným lokalitám, mám rád svéráznou Střední Asii, Kavkaz, divočejší Jižní Ameriku, ale takový životní top je asi Nepál. Dlouhé treky z džungle, lesem až k ledovcům, odlehlé vesničky, skvělí lidé, jídlo, tradiční kultura, peckové focení, pohoda, Himálaj je srdcovka. Bohužel je ale v Nepálu hodně top treků limitováno povinnou nutností průvodce a ve vzduchu aktuálně visí další změny k horšímu, což je velká škoda.

Fanoušci Nalehko jsou z drtivé většiny nadšení trekaři. Máš nějaký tip pro naše čtenáře kam vyrazit?

Na populární stezky vyrazit ideálně lehce po sezóně. Nechat si čas i na vedlejší údolí, zacházky, kam většinou nikdo nechodí. V Evropě bych doporučil podzim, když to vyjde, je to pecka. A rozhodně není takové vedro jako v létě. A když není času nazbyt, v Česku stačí vyrazit ven i na jednu noc.

Máš již nějaký konkrétní plán na letošní rok? Případně kde se s tebou mohou lidé v nejbližší době setkat v rámci tvé přednáškové šňůry?

Přednáším do konce dubna a pak vyrážím na další zajímavou cestu, k sledování budou ochutnávky na mém FB a Instagramu. S projekcemi pak budu pokračovat zase od října, všechny termíny včetně fotografických workshopů najdeš na mém webu  www.photo-svoboda.cz, těším se moc na setkání.

Pavle, mockrát ti za celé Nalehko děkuji za rozhovor a tvůj čas. Přeji ti lehký krok v životě i na cestách a doufám, že se uvidíme na našem podzimním Nalehko festu!

Rozhovor připravil Václav Malinský

Jeden komentář u "Rozhovor s cestovatelem a fotografem Pavlem Svobodou"

  1. Matej napsal:

    Pekný článok, ako fotografa a tiež turistu potešil 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *