Určitě si budete myslet, že tady se nedá moc ušetřit. Oblečení přece moc neváží a navíc potřebujete náhradní tohle a tamto. Tohle do tepla, tohle do zimy, tohle do deště a támhleto se vám zas líbí protože to má kapsičku:-) Zkuste si teda zvážit třeba nepromokavou bundu. Vy šťastnější budete někde kolem půl kila, méně šťastní na kile. A co třeba fleecová bunda? Ejhle, další půlkilo.

Základem tady je přestat nosit zbytečné věci. Toho ale docílíte postupně. Po každé výpravě si zapište, kolik a jaké věci jste vůbec nepoužili. Po pár výpravách už je jasné, že půlku věcí můžete klidně nechat doma. Dál se můžete zaměřit na univerzálnost vašeho oblečení. Různé kombinace pár kousků vám pokryjí téměř všechny situace. Další krok je redukce váhy některého oblečení. Pokud nejste vyloženě horolezci, kde je potřeba velká životnost materiálů a různé technické vychytávky, bohatě vám stačí lehounká nepromokavá bunda v hmotnostech 100-400g.

Po určité době se dopracujete asi k takovéhle sestavě oblečení:

– lehké rychleschnoucí kraťasy, funkční triko s krátkým rukávem, tmavé spodky, nebo kamaše (elasťáky), které v chladnu navlíknete pod kraťasy. Dále triko s dlouhým rukávem a lehká fleecová bundička a dva páry ponožek.

– do deště, a jako další vrstva při velmi chladném počasí, slouží lehká nepromokavá bunda a kalhoty. Určitě bych volil provedení s membránou, díky které se při rozumném pohybu nebudete koupat ve vlastním potu.

– lehká péřová bunda. Tady mám na mysli bundu s plněním alespoň 750 cuin a hnotností 200 až 400g. Když ji navlíknete jen na tričko, můžete se po campu komfortně pohybovat i v teplotách kolem 0°C. Péřovka skvěle pomůže i jako vrstva do spacáku je-li velká zima. V neposlední řadě je to jakýsi pohotovostní kus oblečení pro krizové situace (musíte bivakovat během výstupu někam do sedla, spadnete do vody a všechno máte mokré, najdete někoho podchlazeného) protože po oblečení přináší okamžité teplo. Je lehoučká, skladná a univerzální. Jenom je potřeba ji balit do nepromokavého obalu, aby v žádném případě nenasákla vodou, jinak samozřejmě nehřeje. Ze stejného důvodu je třeba zabránit tomu, aby promokla. Pokud ji potřebujete mít na sobě když lije, musíte přes ní nosit nepromok bundu. Jinak je k ničemu.

– tričko, spodky a ponožky na spaní. To ani tak né kvůli teplu, ale kvůli ochraně spacáku. Ne každý den máte šanci se v horách vykoupat a upocený a umaštěný spacák je nejen nepříjemný, ale hlavně ztrácí izolační schopnosti. Na spaní se ideálně hodí lehké oblečení z merino vlny, protože je příjemné, hřeje a nesmrdí ani po mnoha dnech:-) Spací věci vám navíc slouží jako náhradní oblečení pro případ krize. Místo věcí na spaní můžete použít např. hedvábnou vložku do spacáku, tu ovšem nemůžete použít jako náhradní sadu oblečení…

– doplňky jako něco s kšiltem proti slunci, čepice a rukavice a nízké lehké návleky na boty (do 100g). Ty se hodí nejen do sněhu, ale vpodstatě pořád, protože s nimi nemusíte neustále zastavovat a vyklepávat něco z bot.

Uvidíte, že nic víc nepotřebujete a jenom na oblečení dokážete ušetřit i víc než 2kg.

Začalo to jako seriozní článek, který měl čtenáře seznámit se základními myšlenkami trekkingu nalehko a zbavit je strachu z něčeho nového a neozkoušeného. Jenže během psaní jsem zjistil, že naši předci zjevně byli ve velké míře příznivci ultra lehkého trekkingu. Není to tedy vůbec nová oblast, protože právě z ní pochází velké množství starých, uznávaných rčení (Jára Cimrman by to určitě potvrdil).

Většina lidí si o trekkingu nalehko ráda přečte (třeba v MAGAZÍNU v rubrice Základy ultralightu), podiví se co všechno je možné a přijde jim to i zajímavé. Na chvilku… protože okamžitě přichází obranná reakce a dlouhý výčet důvodů, proč zrovna jich se to netýká a proč vlastně oni „nemůžou“ nic změnit.

Naštěstí je to tak normální  „pravda totiž bolí“ a je přirozeně těžké připustit, že jsem na minulých výpravách vláčel zbytečná kila výbavy, z které jsem skoro polovinu vůbec nepoužil, nebo použil jen proto, „že už to s sebou táhnu“ a že nalehko mohl být celý výšlap mnohem příjemnější. I tady platí, že „nevědomost je požehnaná“. A dokud nevíte, že to jde jinak, tak vás to ani netrápí. Jenže teď, když už to víte, připravte se, že při vaší další výpravě vám bude v hlavě neodbytně vyskakovat spousta otázek typu “opravdu je ten 3 kilovej stan nutnej? Proč táhnu tu termosku, když šlapu v kraťasech…proč v Hudáči trvali na tom, že na toulání kolem Mácháče určitě potřebuju expediční pohory za osmičku…”. Jsem připraven na to, že mě budete nenávidět. Naštěstí je na to jednoduchá pomoc – jakmile to jednou zkusíte nalehko, rychle zjistíte, kde se vzala myšlenka, že „méně je více“ – LEHČÍ je prostě LEPŠÍ!

Každopádně nechci nikomu nic zatajovat a tak musím zmínit, že je možné chodit po horách i s 50-ti kilovým batohem, to už ovšem není trekking, ale úplně jiný druh aktivity (a myslím si, že latex a biče jsou levnější:-)  Ostatně „vím o čem mluvím“ – s padesátikilovým batohem mám vlastní zkušenost z nástupů na několikadenní lezecké výstupy na El Capa nebo Half Dome v Yosemitech, kdy pod stěnu táhnete půl metráku vybavení… ještě že to člověk dělá jen párkrát za život:-)

Samozřejmě, že po treku je zadostiučinění z absolvované aktivity v podstatě nezávislé na tom, jak těžký batoh jste vláčeli, ale v průběhu treku, při ukrajování každodenních kilometrů, vám 10 kilo na zádech navíc rozhodně z okamžitého prožitku hodně ubírá – když z námahy „vidíte rudě“, těžko oceníte pestrou rozkvetlou louku a krásné odstíny modrého horského plesa. Nemluvě o zbytečné zátěži pro tělo. To sice vydrží pár dní jakékoliv zátěže, ale po týdnu, dvou…my starší už víme, jak je to s tou vodoua uchem džbánu…

A na závěr to nejdůležitější. Přiznávám, že přístupem „nalehko“ teď tak trochu trpím a jsem velkým propagátorem přehodnocení vlastní výbavy, promýšlení postupů a odlehčování. Ale nakonec je stejně nejdůležitější vyrazit ven, a ne jen donekonečna špekulovat nad výbavou. Jak by řekl klasik: „hlavně se z toho neposrat!“