Festival Nalehko se koná již 8.-9. října! Více info na www.festival.nalehko.com

Začátky a Rab Carrington

Příběh této tradiční britské značky, která je neodmyslitelně spjata s jejím zakladatelem, Rabem Carringtonem, nás zavede až do roku 1973. Horolezec a rodák z Glasgow byl už v té době jedním z nejvýraznějších světových lezců.

Kromě nespočtu výstupů v rodném Skotsku absolvoval také prvovýstupy v Alpách, Andách i Himalájích. Dá se říci, že v podstatě celá 70. léta se Carrington účastnil průkopnických výprav po celém světě.

Rab Carrington 1990s
Rab Carrington 1990 – mezi významné výstupy patří – 1968 – FA – The Pin (E2), Cairngorms, Scotland; 1972 – FA – Cramming (5.10d), Yosemite, California, USA; 1976 – FA – Travesía Cresta Sur, Patagonia; 1978 – FA, Alpine Style – Jannu (c7710m), Nepal)

Stejně jako se jednoho dne vydal s parťákem, horolezcem Al Rousem do Jižní Ameriky, kde spolu chtěli strávit zimní horolezeckou sezónu…

Rab Carrington a Brian Hall u modré plakety určené pro prvního brita, který vylezl na horu K2
Rab Carrington a další velikán britského horolezectví Brian Hall u “Modré plakety” Al Rouse – ocenění pro prvního Brita, který slezl druhou nejvyšší horu světa K2.

Promarněná zima v Patagonii

Společně cestovali po souši ze Severní Ameriky do Patagonie. Po příjezdu do Buenos Aires je ale čekalo nepříjemné překvapení. Během jejich putování vypukla na domácí půdě stávka a loď s jejich horolezeckým vybavením vůbec neopustila dok v Liverpoolu.

Expedice tak byla zmařená a dva kamarádi se věnovali zábavě a nočnímu životu. Alespoň tedy do té doby, než jim začaly docházet peníze a Rab kontaktoval jediného člověka, kterého v třímilionovém Buenos Aires znali. Jeho kamaráda Hectora Vieytese.

Cesty páně jsou vážně nevyzpytatelné a asi osud tomu chtěl, že Hector Vieytese měl svou šicí dílnu na výrobu spacích pytlů a zrovna získal malý kontrakt na výrobu spacáků pro argentinskou armádu. Raba na šest měsíců zaměstnal a on tak právě zde získal první zkušenosti, které v budoucnosti přinesou revoluci technických spacích pytlů. A taky by se dalo říci, že právě zde, v níže položeném Buenos Aires, byl položen základní kámen budoucí značky Rab Mountain Equipment. A to i když k výrobě prvního spacího pytle pod jménem Rab zbývalo ještě celých 8 let.

Rab Carrington při výstupu Cerro Torre v Patagonii, pozdní 70. léta

Stěhování do Sheffieldu

Následovala řada dalších úspěšných výstupů nejdříve s Al Rousem na Jannu1978 a Kangtega 1979. Následně s dalším legendárním horolezcem Dougem Scottem šli na Nuptse a rok poté na Makalu. Následovala šance na Everest, ale oba parťáci měli na výstup rozdílný názor a rozešli se.

“On byl více na publicitu a úspěch alá Bonington, já na to moc nebyl – a tak jsme se rozešli.”

Ale zpátky do Skotska a ke kořenům značky Rab. Skotsko je celkově jedna z nejdeštivějších zemí na světě a Carrington jako skotský rodák a lezec z toho byl velice nešťastný.

“Ve Skotsku příliš prší. Někteří lezci dají třeba jen 30 cest za sezónu. To není dobré. A tak jsem se v roce 1973 přestěhoval z Glasgow do Sheffieldu”.

A tady už se dostáváme do malého bytu s podkrovím v Sheffieldu, kde Rab Carrington roku1981 ušil první péřový spacák, který nesl jeho jméno.

Zakladatel značky Rab Rab Carrington se s vým týmem a prototypem nového péřového spacáku.
21. století – Rab Carrington se svým týmem a prototypem nového spacího pytle. Tento snímek od ušití prvního spacáku Rab dělí více než 20 let.

Založení značky Rab

S podnikáním Rab začal po narození dcery v roce 1981. Uplatňoval při tom dovednosti, které se během oněch šesti měsíců v Argentině, a později na expedicích na Jannu, Kangtegu, Nuptse či Makalu, naučil. Do půdních prostor jeho bytu se od té doby uchyloval stále a stále častěji.

“Byla to jediná věc, kterou jsem věděl, jak dělat. Přes den jsem pracoval na stavbě a po večerech jsem seděl nahoře na půdě a šil spacáky.”

Tenhle začátek jistě připomíná nejeden příběh českých outdoorových značek.

Díky svému dobrému jménu v úzce propojené lezecké komunitě začala poptávka po jeho spacích pytlech poměrně rychle růst. Kapacita jednomužné dílny v podkroví jeho bytu přestávala stačit a Carrington tak jako další velký krok přesunul výrobu do místní továrny. V Sheffieldu ostatně Rab sídlí dodnes.

1981 – první dílna v Sheffieldu a začátek značky Rab

Během chvíle si svou dílnou vybudoval reputaci výroby neobyčejně poctivého a odolného vybavení. Carrington nebyl zastáncem komplikovaných věcí. Razil heslo:

Nic přepychového nebo přetechnizovaného – jen poctivé a funkční kusy, kterí raději opravíte než vyměníte. Od horolezců pro horolezce”.

A právě takové vybavení Rab dělal a dělá dodnes – jednoduché, funkční a odolné.

Však také např. ikonický model první, péřové bundy Kinder Smock je dodneška součástí nabídky. Následně světlo světa spatřila i první série expedičních spacáků počínaje řadou spacích pytlů Premier.

Rab Sheffield 1980s
Rab Sheffield 1980s

A k tomu všemu Carrington ještě stíhal uskutečnit působivé prvovýstupy v nechvalně známé oblasti “Peak Gritstone” v severní Anglii. Např. 1980 – FFA – Double Top (E4 6a), Beeston Tor, Peak District, UK.

Zakladatel značky Rab Rab Carrington leze ruční spáru v severoanglické lezecké oblasti Peak District
21. století – Rab Carrington leze spáru v Peak District

S ohledem na planetu

A to je přátelé pro první díl o historii této kultovní značky vše. Společně jsme putovali od jedné nevydařené zimní sezóny v Jižní Americe roku 1973 až po přelom tísíciletí uprostřed Anglie. Skončili jsme u velice slušně rozjeté a rostoucí značky Rab Mountain Equipment. V příštím díle si ukážeme směřování a rozvoj této společnosti tentokrát z období mnohem bližšímu tomu našemu.

Podíváme se na navázání spolupráce se světovými výrobci textilního materiálu jako je Pertex nebo Polartec. A dostaneme se i k tomu, jak se z Rabu stal jeden z největších světových výrobců péřových výrobků a jejich přístupu k trvale udržitelné výrobě. Rab se totiž zavázal být do roku 2030 klimaticky neutrální společností a zatím k tomu směřuje na výbornou 🙂

A Short History of Rab® from Rab on Vimeo.

Společnost Rab a její plán jak mít klimaticky neutrální  výrobu do roku 2030
Od roku 2020 je Rab certifikovanou klimaticky neutrální společností.

Boty Altra

Nebudu se tajit tím, že jsem nikdy nebyl velkým příznivcem Alter. Nulový drop je moderní, ale většině lidí spíš ublíží, protože na něj nejsou připravení. A hlavně měly populární Lone Peaky vždycky kromě „ploutve“ místo špičky i neskutečně širokou patu, kde moje noha plavala a pata pořád někam ujížděla.

Nové obutí od Altry v půlce Hayduke Trailu – černé a červené Lone Peak 6 a moje Timp 4 v barvě Dusty Olive.

O to větším překvapením pro mě byl Altra Timp 4. Ty boty jsem si koupil z nouze v půlce 1300km dlouhého Hayduke trailu a regulérně jsem se do nich zamiloval! Nakroutil jsem v nich nějakých 650km neskutečně těžkým terénem – kamením, pískem, vodou. Absolvovaly i nějaké lehčí lezení a pár kilometrů po asfaltu, ale jinak hlavně masakr v kamení všeho druhu. S batohem na zádech.

Se svou tělesnou schránkou (65kg, 182cm a neskutečně tenké nohy) nejsem typickým běžcem ani chodcem. Takže hodnocení je samozřejmě prudce subjektivní, ale pár věcí je na těchto botech bez debaty božích:

Timp 4 jsou skvěle prodyšné – všude kromě gelem vypolstrované paty jsou “průhledné” a prodyšné jako záclona. To jsem u bot ještě nezažil. O to víc je překvapivá výdrž této síťoviny

Altra Timp 4

Předchozí generace byla hodně utažená přes nárt, takže lidi s vyšším nártem měli smůlu. U této generace už je to v pořádku. Pro moje nohy má špička lepší tvar, než je ta hranatá u Lone Peaků a taky mi skvěle drží pata v užším opatku. Tím, jak se bota dopředu skvěle odvaluje, tak byste vůbec netipovali, že má nulový drop. Pletený prodyšný svršek vypadá, že se roztrhá po prvním použití, ale vydržel o dost víc, než pevný svršek na Lone Peakách kluků.

Většina mých dosavadních bot měla vždycky tak dvě třetiny výhod a třetinu nevýhod. Podle potřeby jsem si vybíral ten správný mix výhod. Nedařilo se mi najít botu kde by výhody převažovaly ještě víc. Vždycky něco za něco. U Timp 4 je to pro mě 9:1 a tou jedinou nevýhodou je méně výrazný vzorek v přední části boty. Takže „podkovy“ na špuntech se poměrně rychle „ojely“. Boty stále na kamení skvěle drží, ale do bláta už to není.

I tak je pro mě Timp 4 zatím asi nejlepší bota na dlouhé traily, co jsem kdy obul. Dokonce těsně přeskočila i moje oblíbené Inov-8 Roclite (ty vedly doposud). Protože kromě většího prostoru pro prsty nabízí i víc tlumení. A to přijde na dlouhých trailech, kde člověk s batohem kroutí 30 až 50 kilometrů každý den, vhod. Poprvé jsem po dokončení trailu neměl zmordovaná chodidla.

Update k 16.9. – po Hayduku jsem v botech naběhal dalších skoro 500 trailových kilometrů a na botech se neprojevila žádná zásadní změna. Podrážka už je úplně hladká, ale překvapivě pořád drží (kromě bláta samozřejmě). Nejspíš je to díky tomu, že není tvořená jedním kusem gumy, ale jsou to ostrůvky gumového vzorku nalepené na pěnovou vrstvu. Nerovnosti se tudíž zakusují do měkké gumy mezi sjetým vzorkem a krásně to drží.

Petr Kosek