Magazín

12.07.19 0 komentářů

Kungsleden s Emelie Forsberg

Psát článek o Kungsleden je možná tak trochu nošení dříví do lesa, ale s nedávno vydaným videem od Salomonu přitáhla oblíbená švédská dálková trasa opět pozornost běžců, dálkových chodců i milovníků přírody. V červenci roku 2018 dosáhla Emelie Forsberg nejrychlejšího měřeného času Kungsleden, kdy trasu o délce 450 km zvládla urazit za 4 dny a 21 hodin. Salomon vydal o celém podniku v červnu 2019 krátké video a nás napadlo, že by při té příležitosti nebylo špatné, si Kungsleden připomenout samostatným článkem.

 

Kungsleden (v překladu Královská cesta) je asi nejznámější dálková trasa ve Švédsku. Nachází se na severu země ve švédském Laponsku mezi vesnicemi Abisko a Hemavan a měří 450 km. Počátky stezky sahají do konce 19. století, kdy se objevily první plány na zpřístupnění odlehlých švédských hor. Švédská turistická asociace, založená roku 1885, začala na počátku 20. století budovat jednotlivé chaty, které měly sloužit jako útočiště při překonávání trasy mezi Abiskem a Kvikkjokkem. Původně vedla stezka po starých těžebních cestách a až do 20. let 20. století nebyla nijak značená. Pojmenování Kungsleden se poprvé objevuje až roku 1928 při otevření stanice v Kvikkjokku a od té doby se postupně vžilo jako oficiální název celé stezky. Současnou podobu stezka získala až roku 1975, kdy byla prodloužena do Hemavanu a dosáhla tím dnešní délky 450 km. Stezka si v této podobě získala velkou oblibu jak mezi Švédy, tak mezi zahraničními turisty a stala se postupně nejznámější a nejnavštěvovanější turistickou stezkou ve Švédsku.

 

 

Není proto divu, že Kungsleden přitahuje i profesionální sportovce ve snaze o dosažení nějakého toho rekordu. Výkon Emelie Forsberg z července 2018 je posledním z řady těchto pokusů a svými parametry určitě budí respekt. Emelie Forsberg je profesionální švédská trailová běžkyně specializující se hlavně na horské ultramaratony, skyrunning a skialpinismus. Ve skyrunningu vyhrála mezi léty 2013-2015 skoro všechno, na co sáhla a i v současnosti stále patří mezi světovou běžeckou elitu. Spolu s přítelem Kilianem Jornetem a jejich nedávno narozenou holčičkou žijí v norském Andalsnes.

 

Celý pokus trval 4 dny a 21 hodin, při nichž Emelie přeběhla Kungsleden od severu k jihu s převýšením 11 117 metrů. Jednotlivé denní vzdálenosti byly ovlivněny i správným načasováním na přívozy přes jezera. Kungsleden totiž na několika místech vede přes jezera a pro jejich zdolání je nutné veslovat v přistavených loďkách nebo počkat na přívoz, který jezdí pouze v určité časy. Vzdálenosti, které Emelie denně uběhla, se tak pohybovaly mezi 66 a 110 km a skoro každý den byl použit pro přepravu člun. Průměrně strávila Emelie na stezce 15 hodin denně a pro přespání využívala jednotlivé chaty. Podle údajů na jejím blogu si celý podnik vyžádal 2 kameramany, 2 asistenty, 25 sýrových sendvičů, 2 koláče, jeden puchýř a jednu spáleninu od slunce. Více detailů najdete ve videu samotném.

 

Ne každý samozřejmě může Kungsleden zvládnout v podobných časech jako Emelie. Průměrně se na přechod celé stezky udává 20 dní, ale celková doba závisí na tempu a schopnostech každého zvlášť. Kungsleden je možné jít jak v létě (letní sezóna trvá od června do září) tak v zimě (po zbytek roku), od severu k jihu nebo od jihu k severu. Kungsleden prochází čtyřmi národními parky – Abisko, Stora Sjöfallet, Sarek a Pieljekaise a podél celé stezky jsou rozmístěny horské chaty Švédské turistické asociace, kde je možné dokoupit zásoby nebo pohodlně přespat. Je na místě však zmínit, že chaty jsou otevřeny převážně pouze v letní sezóně a že na 130 km úseku mezi Kvikkjokkem a Ammarnäsem nejsou vůbec.

 

Chata Alesjaure na severní části Kungsleden

 

Švédská turistická asociace dělí Kungsleden od severu k jihu do pěti úseků. První vede mezi Abiskem a chatou Singi, odkud je možné vystoupat na nejvyšší vrchol Švédska Kebnekaise a poté dorazit do osady Nikkaluokta. Úsek mezi Abiskem a Nikkaluoktou s možným výstupem na Kebnekaise je nejoblíbenější a nejčastěji navštěvovaný. Jedná se totiž o nejvíce horskou část Kungsleden, na níž stezka dosahuje nejvyššího bodu v sedle Tjäkta. Druhá část mezi chatami Singi a Vakkotavare nabízí možnost prvního veslování u jezera Teusajaure a vyžití autobusu u chaty Vakkotavare. Mezi druhou a třetí částí je totiž přibližně 30 km mezera, kterou je nutné zdolat buď pěšky po silnici nebo autobusem. Autobusy  jezdí od Vakkotavare několikrát denně a navazuje na ně přívoz do počátečního bodu třetí části, osady Saltoluokta.

 

 

Od ní na jih se vedle březových lesů začínají více vyskytovat i lesy jehličnaté, ale převážně se stále pochoduje prázdnou severskou krajinou. Vedle borůvek je cesta nejednou lemována i keříky medvědice alpské. Čtvrtá část mezi Kvikkjokem a Ammarnäsem je asi nejméně navštěvovaná část, možná i proto že tu nejsou žádné chaty. Na rozdíl od předchozí části se opět více vlní a nastoupá se zde i pár výškových metrů. Pro poslední úsek Kungsleden mezi Ammarnäsem a Hemavanem jsou typické březové lesy, vřesoviště a poměrně hodně komárů. Pokud se však od severu k jihu dostanete až sem, máte celou Kungsleden prakticky dokončenou.

 

 

Kungsleden není sama o sobě nijak technicky náročná, a proto by mohla být dobrou volbou pro někoho, kdo chce začít s delšími přechody. Stezka dosahuje nejvyššího vrcholu v průsmyku Tjäkta (1 150 m n m.) a po celou dobu má spíše rovinatý charakter. Ostřejší stoupání jsou spíše na severu stezky a u některých jezer, ale v porovnání se stezkami v Pyrenejích, Alpách či na Balkáně jde prakticky o rovinu. Celkové převýšení 11 117 metrů na 450 km je toho jasným důkazem. Přechody potoků a říček jsou často zajištěny vybudovanými mosty a přechody mokřin a bažin zase usnadňují dřevěné chodníky.

 

 

Zábavnou částí je u Kungsleden již zmíněné překonávání jezer. Stezka vede na několika místech přes jezera, které je nutné zdolat buď veslováním v člunu nebo placeným přívozem. Pokud se rozhodnete veslovat, musí vždy zůstat na každém břehu jeden člun, což může někdy vést k veslování sem a tam (na břehu je pouze jedna loďka, tu využiji pro přepravu na druhý břeh, kde vezmu druhou loďku do vleku, vrátím se zpět k prvnímu břehu, kde nechám druhou loďku a až pak se s první loďkou přepravím na druhý břeh). Ve většině případů ale bude stejně lepší zvolit placené přívozy motorovými čluny, které jsou rychlejší. Celá stezka je velmi dobře značená značkou červeného pruhu a v současnosti je už zanesena i na mapách.cz. Rozcestníky jsou převážně u chat nebo v osadách a udávají vzdálenost či odhadovanou dobu pochodu.

 

První veslování na Kungsleden - loďka u jezera Teusajaure

 

I v létě je na Kungsleden potřeba počítat s deštivým počasím, takže výbava do deště je nutností. Vody je na stezce dost a dost, stejně tak jako březových lesů, sobů a komárů. Komáři jsou v letní sezóně asi největší nepříjemností, a proto je dobré se proti nim vybavit moskytiérou nebo repelentem. Stanování je dovoleno prakticky kdekoliv, nocleh je možný též na chatách podél cesty. I Kungsleden se dá zdolat nalehko. Někdo by mohl namítnout, že v severské divočině bude obtížné dokupovat zásoby, ale opak je pravdou. Většina chat je vybavena i obchodem a zásoby je tak možné dokupovat přímo na stezce.

 

 

Pokud by si někdo chtěl zajistit vlastní zásoby předem, je možné poslat na chaty ve větších střediscích i vlastní balík. Nakupování zásob i posílání balíků bude samozřejmě něco stát, stejně jako převozy přes jezera a místní doprava. To nás tudíž dostává k jediné menší nevýhodě Kungsleden a tou je rozpočet. Ten bude v porovnání s jinými evropskými destinacemi o něco vyšší. Jedná se přeci jenom o Švédsko, kde jsou veškeré služby na vysoké úrovni, ale pro našince možná trochu dražší.

 

Národní park Abisko - severní počátek Kungsleden

 

Když se však smíříte s o něco vyššími cenami, dostanete úžasný zážitek v podobě severské divočiny, nádherné přírody a pocitu odlehlosti, který jen stěží naleznete v jiných částech Evropy. Pro větší motivaci přidáváme i odkaz na fotky z Instagramu od našich zákazníků z infinitytrail.eu, kteří Kungsleden přecházeli vloni na podzim. Nejznámější dálková trasa Švédska tak na nadcházející léto za zvážení určitě stojí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *