Magazín

14.07.13 0 komentářů

Teide travers – Tenerife

Výstup z Montaňa Blanca na vrchol,odtud na Pico Viejo,sestup k Roques de García a na parkoviště u Parador Nacional. Už od minulé návštěvy Tenerife před několika lety kdy jsem se na Teide nedostal,jsem plánoval výstup na vrchol jako hlavní bod dovolené. Tentokrát jsem se ale pečlivě připravil.Pročetl jsem blogy,ověřil si aktuální teploty na vrcholu a zkouknul videa na youtube. Zjistil jsem,že je potřeba povolení k výstupu na vrchol.Vydává ho zdarma správa NP a je jich jen omezený počet na každý den a určitou hodinu. Povolení získáte v rezervačním systému na webu NP .Rezervaci si udělejte a vytiskněte už v klidu doma,během dovolené zvláště v letních měsících už je většina termínů rozebraná.Já si termín rezervoval 3 týdny před odletem,ale na rozdíl od svojí ženy,která o několik dní později použila k výstupu lanovku, jsem  já nakonec permit nepotřeboval.(pozn. – jizdenku si můžete rezervovat a zakoupit rovněž s předstihem přes internet,vyhnete se tak frontám u pokladny).

Před třetí ráno jsem vstal a vydal se ztichlým městem k autu,i v tuto dobu tady bylo poměrně živo,otevřené stánky a procházející se páry mě provázely až na parkoviště u přístavu.V La Orotavě probíhala fiesta a tak jsem se jen stěží proplétal mezi místními v krojích a taxíky. Za městem už zavládl klid a prázdné silnice a tak jsem svižně pokračoval do hor.Na parkoviště u Montaňa Blanca(2300m) jsem dorazil těsně před čtvrtou,bylo ale plné, auta tu mají turisté nocující na chatě pod Teide,kteří mají výstup rozdělený na dva dny.(pozn. – pokud si rezervujete pobyt na chatě,tak permit k výstupu nepotřebujete). Naštěstí jsem našel v další zatáčce malý plácek u krajnice a tak jsem záhy vyrazil na tůru.

Bylo chladno(4C oproti  20Cdole u moře ) a černočerná tma s nejhezčí noční oblohou jakou jsem v životě viděl – to díky velmi suchému a čistému vzduchu bez světelného smogu. Proto zde také byla v roce 1964 vybudována jedna z nejvýznamnějších observatoří na světě. Za svitu čelovky jsem došel až pod chatu Refugio de Altavista (3250m) kdy se začalo rozednívat.

  

U chaty byl jen majitel a jeden místní turista se psem(prý byl v Praze a moc se mu tam líbilo),ostatní šli pozorovat východ slunce z vrcholu a měl bych je potkat cestou nahoru.Míjeli jsme se asi za třičtvrtě hodiny,když sestupovali na chatu. Většina byla mladí španěláci,měl jsem za to že lidi se v horách zdraví a přednost má ten kdo jde nahoru,ale u nich to moc neplatilo.

V osm ráno jsem byl u horní stanice lanovky na La Rambleta(3550m).Tady jsem potkal poslední turisty z chaty vracející se dolů a jelikož lanovka jezdí až od 9.00,byl jsem tu sám.Už mě čekalo jen 160 výškových metrů,ale díky vysoké nadmořské výšce se nešlo tak lehce.

Nicméně po 4,5 hodinách jsem stál konečně na vrcholu a měl jsem ho jen pro sebe.Šlo by to vyjít i rychleji, ale nikam jsem nepospíchal a cestou fotil.Na vrcholu dost fučelo a díky nízké teplotě byla i zima (potkával jsem třesoucí se chudáky s ponožkama místo rukavic),ale i tak jsem tady strávil úžasnou půlhodinu bez lidí.

Samotný kráter Teide není oproti kráteru Pico Viejo nijak velký,ale má krásný kruhový rozhled. Teide (3718m) je třetí nejvyšší sopka na světě(měřeno od mořského dna cca 7km) a také nejvyšší hora Španělska. Poslední sopečná aktivita byla zaznamenána v roce 1909,ale i dnes narazíte na vrcholu Teide na průduchy jimiž uniká sirná pára (pozor ať se neopaříte,průduchy jsou i podél chodníku),která zanechává v kráteru typické žlutozelené skvrny.

Následoval sestup zpátky k lanovce kde už se promenádovaly hordy plážových výletníků,převážně rusáků(napsal bych rusů, ale tohle byli typičtí neurvalí a hluční zbohatlíci v teplákovkách a adidaskách,letos jich tu bylo víc než klasických němců a angličanů). Musel jsem se pousmát nad modelkami v lehkých svetřících a kraťáskách,i po půl desáté tady bylo pořád celkem chladno. A teď zpátky k tomu permitu – u lanovky sedí týpek z NP a kontroluje permit,jenže tam není celý den,jen po dobu provozu lanovky (ten den přijel až v 9.40h),takže pokud nestihnete permit vyřídit včas,je tu možnost vydat se na vrchol pěšky brzy ráno nebo odpoledne. Ranní varianta je lepší v tom že jdete sice 2-3h po tmě,ale vyhnete se tak celodennímu výstupu ve vedru které potom nastoupí. Od lanovky vede krásně vyskládaný lávový chodník k vyhlídce Mirador de Pico Viejo,kde turisté se zpátečním lístkem na lanovku otáčí, mají totiž jen 30min aby se prošli kolem a pak musí zpátky dolů(mimochodem místí mají lanovku o polovinu levnější). Pár ostatních turistů včetně mě pokračuje dál,teď už mnohem horší cestou přes lávové pole až pod Pico Viejo. Cestou se znatelně oteplilo,dole v sedle už panovalo regulérní vedro.

Výhled od Pico Viejo k Teide.V náznacích je vidět pěšina přes lávové pole. *** Pico Viejo 3135m(v překladu Starý vrchol) je druhá nejvyšší sopka na ostrově.Dominuje jí 800m široký kráter s hloubkou 200m. Na jihovýchodním okraji je plató(tam mě zavedl místní znalec-jeden postarší horal z německa se svojí paní) odkud se otevírá krásný výhled jak na Teide,tak na ostrov La Palma a také  kalderu Las Caňadas,která kráter obklopuje.

Kráter Pico Viejo

Z náhorního plata jsem sešel zpátky do sedla a odtud už mě čekal setup k Rogues de García.Mohl jsem sice pokračovat rovně přes Viejo k silnici,ale čekal mě ještě stop zpátky k autu a tak jsem raději zvolil sestup přes Roques k Paradoru Nacional, kde staví hodně turistů.Délkově to vyšlo nastejno. Ze sedla(3100m) jsou pěkné výhledy na Las Caňadas,tady směrem k Boca Tauce (cca 2000m) Výhled na Guajaru(2715m),kam jsme podnikl aklimatizační výstup o pár dnů dříve.

Následoval nekonečný sestup(1000 výškových metrů)přes lávová pole.Na mapě je to sice skoro po přímce, ale ve skutečnosti to šněrujete sem a tam,nahoru a dolů. Navíc tady panuje skoro bezvětří a žádné větší skály,slunce je kolmo nad obzorem a teplota dosahuje lehce 30C, takže se nemáte ani kam schovat.Nezbývá než jít a nezastavovat.Vzduch byl tak suchý,že jsem si osvěžoval oči vodou z camelbaku. Konečně jsou na dohled Roques de García,díky suchému čistému vzduchu to vypadá že je to kousek, ve skutečnosti ještě půl hodiny.V pravo na fotce jsou dva ultramaratonci kteří mě minuli. Roques de García jsou zajímavé skalní utvary táhnoucí se v délce asi 2km a dosahující výšky až 200m. Okruh kolem Roques jsme si prošli už v roce 2009 a můžu vřele doporučit. Tvoří předěl mezi východní a západní částí kaldery.Díky snadné přístupnosti se jedná o velmi navštěvované turistické místo. Asi nejznámější je útvar  a zároveň dominanta ostrova je Roque Cinchado neboli Boží prst,také nazývaný Zkamenělý strom. Pak už následovala jen proplétačka mezi výletníky a po 10,5h jsem byl na parkovišti u Parador Nacional. Tady jsou dvě velká parkoviště,infocentrum NP,restaurace  a také nejvýše položený kostelík ve španělsku zasvěcený Svaté panně Marii Sněžné. Asfalt byl tak rozpálený,že se na něm nedalo stát ani v ponožkách.Dal jsem se trochu do pořádku,hlavně oprášil od prachu a nasadil úsměv s tím že zkusím čtvrt hodiny stopovat a pak půjdu do restaurace na kafe,ochladit se do stínu. Naštěstí na kafe nedošlo a já  už deseti minutách seděl v autě,které mě dovezlo 8km k Montaňa Blanca. Kupodivu  mi nezastavil žádný turista,ale rodinka z Tenerife,která si vyrazila na výlet. Na tůru jsem měl:

  • boty Inov8 – Roclite295
  • návleky Inov8 – Debris gaiter 32
  • běžecké 3/4 elasťáky
  • běžecké triko s dlouhým rukávem
  • pertexové kalhoty a bundu s kapucí
  • běžeckou čepici se zástěrkou
  • čelenku z nákrčníku
  • tenké běžecké merino rukavice
  • Labelo UV20
  • opalovací krém Daylong 50PF
  • čelovku Zebralight H600F
  • batůžek Camelbak Charge 450(12l)
  • 5l vody+jídlo,
  • smartphone s app Locus a staženými offline mapami opencycle/google terénní a letecká/vektorová
  • sluneční brýle class 4
  • hodinky Suunto

V autě jsem měl 8l barel s vodou,kterou jsem se opláchnul a vypil další litr. Příště bude report z  Anagy – asi nejhezčí a také nejméně navštěvované hory na Tenerife. Kompletní fotogalerie tady Trasa tady -deu-

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *