fbpx

Cyrilometodějská stezka

295 km 6 - 12 dní Vranov Návsí

Abychom se dostali do výchozího bodu do Vranova, volíme cestu vlakem do Kuřimi a pak několik kilometrů nástupu po svých. Plán je, přespat co nejblíž Vranovu a druhý den ráno začít oficiální trasu Cyrilometodějské stezky. V Kuřimi stíháme na zahrádce nádražní restaurace jedno pivo a s přicházejícím večerem se po modré vydáváme na Babí lom, pod nímž chceme přespat v turistickém přístřešku. Táhlý hřeben Babího lomu se celkem ostře vypíná nad okolní krajinou a ne nadarmo je na jeho vrcholu i rozhledna. Jelikož už je ale stejně skoro tma, rozhlednu vynecháváme a šlapeme rovnou dolů k přístřešku.

O jediné vzrušení několika večerních kilometrů se postará stádo prasat, které vyplašíme při výstupu na Babí lom. S rozčíleným chrochtáním a se spoustou hluku se prasata naštěstí vydají pryč od nás. Jak vidět, zvířata mají dost rozumu a ví, že setkání s člověkem je lepší se vyhnout. Ke spaní se nakonec ukládáme před desátou v turistickém přístřešku Lelkovadlo, odkud je to do Vranova necelé dva kilometry. Zítra tak můžeme oficiálně začít Cyrilometodějskou stezku.

Lelkovadlo

V noci nás budil ježek, který se přišel podívat až ke spacákům a ráno se daly do pohybu sršně, které si v přístřešku stavěly hnízdo. Ještě jsme ani nezačali putování po stezce a zvířata už o nás projevují enormní zájem. Paráda. Vstáváme na nás celkem brzy a již lehce po šesté míříme směr Vranov. Obloha je bez mráčku a slunce už začíná svítit. Vypadá to na pěkný den. Ještě se ani nedostaneme na oficiální začátek Cyrilometodějské stezky, když nás na začátku Vranova zaujme samovýčep zdejšího farmářského pivovaru. Zrovna se zde naráží nový sud jedenáctky, a tak si říkáme, že jedno předstartovní by nemuselo uškodit. K samovýčepu doráží prakticky ve stejnou chvíli i skupinka dálkoplazů, kteří absolvují Brněnské vokruch vokolo Štatlu. Na to že mají v nohách už nějakých 80-90 km vypadají stále čile a s dobrou náladou též využívají nabídku samovýčepu.

Po ranním občerstvení můžeme konečně zahájit Cyrilometodějskou stezku, která oficiálně začíná na začátku žluté turistické značky u rozcestníku Vranov – bus. Cyrilometodějská stezka začíná ve Vranově kvůli zdejšímu klášteru paulánů a kostelu Narození Panny Marie, který je jedním z nejvýznamnějších poutních míst na Moravě. Podle legendy zde Panna Marie pomohla najít osamělému šlechtici cestu ven z hlubokých lesů a při tom ještě uzdravit jeho oční vadu. Pro sošku Panny Marie, která zůstala na místě po tomto zázraku, byl následně vybudován dřevěný kostelík, který byl postupem času nahrazen zděným. Kostelík však nestačil davům poutníků, a tak byl v 17. století na jeho místě postaven zcela nový kostel, který stojí ve Vranově dodnes.

kostel Vranov

Víc než kostel nás zajímá zdejší hrobka Lichtenštejnů, v níž jsou pohřbena všechna lichtenštejnská knížata vládnoucí v letech 1569 – 1938. Hrobka je bohužel nepřístupná veřejnosti a ani před ní se kvůli zavřené bráně nemůžeme dostat, takže si na nějaké fotky nebo poznávání musíme nechat zajít chuť.

Cyrilometodějská stezka značení

Aspoň se tak konečně můžeme vydat po Cyrilometodějské stezce vstříc Velehradu. Prudkým lesním klesáním se dostáváme z Vranova do Adamova. Adamov jsem znal vždy pouze z vlaku jako zajímavé panelákové sídliště v kopcích kolem železnice a až díky Cyrilometodějské stezce se do něj můžu podívat nebo přesněji řečeno jím spíš projít. Rozvoj Adamova souvisel převážně se zdejšími železářskými a strojírenskými závody, po druhé světové válce známými jako Adamovské strojírny. Zde vznikl např. Marcusův automobil, který byl prvním automobilem se spalovacím motorem vyrobeným v Rakousko-Uhersku.

Z města toho až tolik nevidíme. Prakticky jenom podchod, železnici, Albert a centrum. Nicméně zalesněné prudké kopce v okolí protkané stovkami cest a poloha na hranici Moravského krasu vytvářejí z Adamova ideální výchozí bod pro kratší i delší výlety. Po koblize k snídani a po krátké přestávce se vydáváme údolím Křtinského potoka do nitra Moravského krasu. Pěkná lesní stezka se v úzkém údolí drží poblíž potoka a při tom ji lemují první skály Moravského krasu.

U Staré huti u Adamova míjíme lesní bar, kterému tentokrát, na rozdíl od samovýčepu ve Vranově, odoláváme. Moravský kras je znám hlavně svými jeskyněmi a i přes ně Cyrilometodějská stezka vede. K naší smůle si ale můžeme prohlédnout pouze jeskyni Jáchymku, neboť cesta na nejznámější jeskyni Býčí skálu je kvůli hnízdění dravců uzavřena. Kdo se chce dostat až k Býčí skále a využít zelenou turistickou značku podél jeskyní, musí se vydat na Cyrilometodějsou stezku mimo období 15.3. – 15.6., kdy je zelená kvůli zmíněnému ptactvu uzavřena.

Býčí skálu si tak prohlédneme pouze z dálky a pokračujeme po silnici po modré značce, která nás následně přes lesní a polní cesty dovede do dalšího důležitého mariánského poutního místa Křtiny. První poutě se do Křtin ke kamenné gotické skulptuře Panny Marie konaly už ve 14. století, ale hromadné poutě jsou zde doloženy až od 17. a 18. století. Centrem celého poutního areálu je kostel Jména Panny Marie postavený podle návrhu Jana Blažeje Santiniho-Aichela v první polovině 18. století, na který navazuje zámek Křtiny.

Křtiny

Když do Křtin přicházíme, zrovna je zde v plném proudu pouť s kolotoči a různými atrakcemi. Hudba jede naplno, lidé se baví venku na zahrádkách a všude na atrakcích křepčí děti. To jsou výjevy, kterým jsme během posledních covidových měsíců dost odvykli, takže nás místní atmosféra mile překvapuje. Využíváme otevřené zahrádky Hostince U Farlíků a dáváme si oběd. Místy to sice vypadá na déšť, ale máme štěstí a kromě pár kapek zůstává sucho. Můžeme se tak v klidu najíst i napít.

Po obědě pokračujeme už mimo hranice CHKO Moravský kras trochu po lesních a trochu po polních cestách, nejvíce času ale strávíme na asfaltové cyklostezce. Ta nás nejprve dovede na Kalečník – rozcestník několika turistických i cyklistických cest, odkud klesáme ve směru na Vítovice. Slunce začalo trochu připalovat, a tak se napojíme u studánky U Dudka.

Studánek jsme zatím během dne míjeli nespočet, stejně jako dva lesní bary, takže vodu není potřeba na tomto úseku Cyrilometodějské stezky nijak řešit. Přes obec Vítovice nakonec přicházíme do Rousínova, kde si na zahrádce restaurace Záložna dáváme pizzu a pivo. Jelikož jsme se první den výletu chtěli jenom lehce rozejít, zjišťujeme, že máme celkem hodně času. Jsou čtyři odpoledne a nám chybí do cíle jenom 7 km. Rozhodneme se tak, že na zahrádce zůstaneme o něco déle, než jsme původně plánovali. Jediné co nám trochu vadí je ledový vítr, kvůli kterému musíme venku sedět v péřovce. Ukazuje se, že letošní jaro je přeci jenom o něco chladnější.

Po třech hodinách se nakonec vykolébáme ze zahrádky a kolem místního židovského hřbitova míříme na místo našeho noclehu, poutní místo Lutršték. Zde je vedle poutního kostela i kaple se studánkou, jejíž voda má mít léčivé účinky. Studánku již od 19. století navštěvovala řada poutníků z okolí a díky tomu si místo získalo značnou oblibu.

Sunset

V turistickém přístřešku u kostela si ještě dáme rychlou večeři a pak si usteleme pod stromem za kostelem. První den jsme ušli 39 km.

Ždánický les a Chřiby

 

Druhý den se probouzíme do chladného a zamračeného rána. Od polí u Lutrštéku to docela fouká, takže nezbývá, než po ránu opět nasadit péřovku. Krajina kolem Lutrštéku je hodně zvlněná a značka se tu klikatí doleva doprava a nahoru dolů. Snídani si dáváme po necelé hodině v Letonicích, kde si kupujeme kolu a sladké pečivo. Za Letonicemi se trochu vyčasí a mezi mraky se občas objeví i slunce. Pořád je ale zataženo a celkem zima.

Snídaně nám moc nepomohla. Ráno je i dál ospalé, a proto se musíme v Bučovicích nadopovat jednou kávou a pivem. Pivnice Zubr na náměstí má naštěstí otevřenou zahrádku, jenže sezení venku v chladném větru moc pohodlné není. Nicméně můžeme být vděční alespoň za to. Místo sezení na zahrádce by bylo určitě přínosnější navštívit zámek Bučovice, renesanční perlu Moravy s překrásným arkádovým nádvořím a manýristickou Bakchovou fontánou. Jenže splňovat podmínky pro návštěvu zahrádky je v současnosti přeci jenom jednodušší, než splňovat podmínky pro návštěvu zámku, a tak zámek míjíme pouze zvenku.

Z Bučovic se vydáváme vstříc Ždánickému lesu. Ždánický les je plochá vrchovina porostlá převážně buky, duby a habry. Nejvyššího bodu dosahuje při vrcholu U Slepice ve výšce 437 m n. m., který však Cyrilometodějská stezka obchází. Zájemci o dobytí vrcholu se k němu mohou dostat menší oklikou. Přes Ždánický les vede stezka z poloviny po asfaltu a z poloviny na nezpevněném povrchu, ale obklopeni krásnými listnatými lesy si cestu užíváme a ranní únava je už ta tam.

Lovčice

Na hranici přírodního parku Ždánický les se dostáváme v Lovčicích, odkud směřujeme na Bukovany. Nad Bukovany se nám na vrcholu U Rozhledny otevírají přes vinice nejprve krásné rozhledy na západ a jihozápad ve směru na vysílač Babí lom (jiný Babí lom než ten ze začátku) a o kus dál se nám poprvé otevřou výhledy i na Chřiby.

STrom

S přibývajícím dnem se do nás dává hlad a jediná možnost oběda je na dnešním úseku u Bukovanského mlýna. Bukovanský mlýn není tak úplně zařízení, do kterého bychom běžně šli. Podle návštěvníků je to spíše zábavní areál pro rodiny s dětmi, ale mají tu oběd, točí tu pivo a jelikož jinou možnost stejně nemáme, nabídku neodmítneme. Na doplnění kalorií si dáme skromný poutnický pokrm kachnu se špeclemi, slaninou a zelím a k tomu pár piv.

Z Bukovanského mlýna se vracíme zpět na Cyrilometodějskou stezku a kousek za vsí se nám otevře krásný výhled na Chřiby od jihozápadu. Teď stačí jenom klesnou do údolí do Bohuslavic a následně vystoupat do Chřibů samotných.

Chřiby panorama

Chřiby jsou vrchovina táhnoucí se od jihozápadu na severozápad v délce přibližně 35 km a šířce do 10 km. Nejvyššího bodu dosahují na vrcholu Brdo (587 m n.m.), ale nejznámější je chřibské trojvrší Buchlov, Modla a Holý kopec, které tvoří panorama při pohledu od Velehradu. Celá oblast je pak chráněné území v rámci přírodního parku Chřiby. Chřiby byly jedním z důvodů, proč jsme se vydali na Cyrilometodějskou stezku. Nikdy jsem zde nebyl a chtěl jsem vybrat nějakou dálkovou trasu, která by Chřiby procházela. Cyrilometodějská stezka tento požadavek splnila do puntíku.

Stezka přes Chřiby není nijak náročná. Po zdolání nástupu z Bohuslavic už se jde prakticky po hřebeni v krásných bukových a dubo-habrových lesích. Docela nás překvapuje, že zde není ani noha, což vlastně platí pro celý den. Turisty jsme v přírodě nepotkali žádné a to je neděle. Jediní lidé byli v Bukovanském mlýně, kde jich ale zase na druhou stranu bylo požehnaně.

Pohodlná, rovná cesta v Chřibech končí ve chvíli, kdy odbočujeme na zelenou turistickou trasu a začínáme klesat do údolí Klimentského potoka. Klesání a následné stoupání jsou sice metry navíc, mají však své důležité opodstatnění. Zelená totiž vede přes poutní místo, Hradisko svatého Klimenta. To vzniklo někdy v první polovině 9. století a v průběhu historie zde podle tradice měl vzniknout i kostel, do nějž měli Cyril a Metoděj přenést ostatky čtvrtého papeže sv. Klimenta. Během 14. století zde vzniká i augustiniánský kostel a klášter. Ty byly zničeny během husitských válek a celé hradisko definitivně zpustlo během 16. století. Poutní tradice se zde však zachovala dodnes a díky tomu je Klimentek, jak je hradisko též nazýváno, jedním z nejstarších poutních míst u nás. Podle některých archeologů mohlo být hradiště i místem Metodějova hrobu, avšak tyto domněnky se nakonec nepotvrdily.

Stoupání na hradiště a následně zpět na červenou hřebenovku nás v závěru dne moc netěší, ale návštěva kulturní památky za to určitě stála. Stejně nás čeká už jenom sestup po cyklostezce pod Holý kopec, kde si v turistickém přístřešku Na Pile usteleme k noclehu.

Na Pile

Druhý den jsme ušli 50 km.

Mapa celého výletu ZDE a pokračování ZDE.

Míra

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Cyrilometodějská stezka
  • Celková délka
    295 km
  • Doba
    6 - 12 dní
  • Začátek
    Vranov
  • Konec
    Návsí
  • Nejvyšší bod
    Radhošť 1229 m n. m.
  • Nejnižší bod
    Morava v Napajedlech 184 m n. m.
  • Převýšení
    6 279 m nahoru, 6 330 m dolů
Více o treku