Po Hranicích Československa

3300 - 3600 km 3-5 měsíců Evropa 70 km

Vstávám poměrně brzo, protože mám být už před 8 hodinou v Domažlicích na místní Základní škole. Hned se tu seznamuji s učitelkou, která vymyslela celé propojení s mým projektem a dětmi. Ukazují mi i některé výrobky dětí, které budou poté prodávat na místním jarmarku a část výdělku poputuje na sbírkový účet Emičce. Paráda.

Před celou třídou dětí děkuji za pomoc a ještě dětem blíže vysvětluji celou svoji cestu. Snad si z toho do budoucna něco vezmou. Děti jsou neskutečně zvědavé a hodně se vyptávají, bohužel mě už dost tlačí čas, takže se asi po hodiny loučím. Potřebuji ještě nakoupit zásoby jídla a líh do vařiče. Pak už se vracím do Černé řeky, sbalit batoh a vyrazit konečně na cestu.

Se všemi se loučím, moc jim děkuji za pomoc, ale je na čase se zase posunout o kus dál. Prší, ale jde se příjemně. Lesy jsou prázdné, nikdo nikde. Kráčím krásnými lesy podél řeky Doubravy. Déšť později ustává a dokonce se objevuje sluníčko. Hned je ten den veselejší. Po cestě mi volá ještě učitelka z Domažlic, že mi domluvila nocleh za Železnou, ve vesnici Diana. Je to ještě celkem daleko, ale nocleh pod střechou, v suchu se bude rozhodně hodit, akorát to chce trochu přidat.

Teď už kráčím CHKO Český les, jsem tu poprvé, působí to tu hodně odlehké a po cestě míjím jen několik zmínek o zaniklých obcích, jinak jdu pořád nekonečnými lesy. Ale je tu fakt krásně. Ke konci dne dokonce procházím okolo zaniklé obce Václav :-). Do Diany přicházím až po 20 hodině, byl to dlouhý den a mám v nohách necelých 40 km. Na to, že jsem vyrazil v podstatě až kolem oběda jsem to slušně natáhl. Nocleh mám domluvený na ubytovně, která slouží dělníkům z lesů Kolovrat. Nocleh mám zdarma. Jsem jen pár km od Rozvadova, takže zítra budu přecházet přes dálniční most a pak už zase dál podél čáry na sever.

Hned z rána jdu přes obec Svatá Kateřina a pak přes dálnici. Co nejrychleji odtud mizím, po těch týdnech v horách a lesích je pohled na dálnici hodně stresující. Naštěstí se hned brzy dostávám zpátky do lesů, kde opět nikdo není. Procházím jen takovými spíše osadami než že by se to dalo považovat za nějakou civilizaci. Co do počtu to vychází třeba na 5 domů. Velkou část cest většinou lemují informační cedule o zaniklých obcích. Od včerejška mám trochu nateklý nárt a bolí, takže sem tam dávám zastávku u potůčků a nohu chladím. Snad to bude v pohodě. 

Většinu dne jdu podél hranic po červené značce, nikdo nikde. Neskutečný klid a ticho. Na večer už se začínám poohlížet po místu na spaní, když pak dorazím ke dvoum rybníčkům v lese. Hned vedle teče čistý potůček a je tu i jednoduchý přístřešek s lavičkou. Ideální místo. Nabírám vodu na vaření a dělám si bramborovou polévku. Večer začíná pršet a tak stavím tarp, pod přístřeškem by stejně pršelo, protože není ze stran příliš chráněný. Zítra bych to chtěl vzít směrem na Mariánské lázně, abych si dokoupil nějaký jídlo.

Přes noc vcelku vydatně pršelo a prý byla i bouřka. Já spal ale tak tvrdě, že jsem nic nepostřehl. Asi jsem se potřeboval dospat, protože jsem se vzbudil až kolem 8 h. V klidu si dělám snídani, balím a zase kráčím přes lesy dál. Před pár dny se mi ozvala Hanka, holka která chce vyrazit do Santiaga de Compostela z Česka. Ráda by se semnou potkala, už je na cestě a zrovna je někde v okolí. Během dne se domlouváme na setkání v Mariánských Lázních. Skvělé načasování. Čím více jsem se během dne přibližoval civilizaci, tak jsem procházel větším množství zapadlých vesnic. Dopoledne se mi dokonce ozvala paní co mě sleduje na facebooku, že by mě ubytovala v Plané. Měním tedy trochu plán a jdu rovnou do Plané a s Hankou se domlouvám, aby dorazila taky tam.

Už odpoledne jsem v Plané a mezitím dostávám informaci, že se Hanka schovává před deštěm asi 3 km od Plané a čeká až to přejde. Hanka má dokonce na dnešek doprovod v podobě kamaráda Patrika. Ten je taky poutník a má za sebou už vcelku zajímavé cesty, kromě toho již několikrát došel právě do Santiaga. Prý byl 2 roky na cestě a nesl s sebou kytaru na kterou po cestě hrál a vydělával si tak peníze. Patrik je tedy trochu jiný druh poutníka než třeba já. Nikam nespěchá a rozhodně nechodí nalehko. S Hankou a Patrikem si dáváme sraz v jedné restauraci. Je to skvělý pokec a je vidět, že jsme všichni naladění na stejnou notu. Patrik letos shodou náhod vyrazil z nejzápadnějšího bodu ČR na ten nejvýchodnější. Což je vlastně cestu kterou jsem šel vloni, akorát v opačném směru.

Hodně mě fascinuje, že píše na cestách ručně knížky a pak je na svých besedách prodává. Mě se taky snažil jednu dát, ale táhnout s sebou knížku si fakt nemůžu v rámci nalehko dovolit :-). Je ale skvělý sledovat jaké mám poslední dny štěstí na lidi. Loučíme se a přejeme si šťastné cesty, věřím, že všichni ve zdraví dojdeme do svého cíle.

Včerejší večer se hodně protáhl. U mých hostitelů se objevila ještě jejich dcera, která se právě vrátila z Indonésie a celkově hodně cestuje. Tatínek je taky velký cestovatel, takže je jasné po kom to asi má. Proklábosili jsme tak celou noc a šel jsem spát hodně pozdě, ale stálo to za to. Z dcerušky na konec vypadlo, že i hodně fotí a píše a předběžně jsme se domluvili na rozhovoru pro aktuálně.cz Paráda :-). Jinak musím říct, že tahle rodinka se o mě postarala fantasticky. Mockrát děkuji.

Hned z rána mířím ještě do městského kulturního centra v Plané, kde jsem si domluvil vydání článku v místních novinách. To by zase mohlo pomoci s propagací celé cesty a třeba získáním dalších prostředků pro Emičku. Z Plané pak kráčím směr Broumov abych se co nejrychleji přiblížil zase k hranici. Tady se napojuji na červenou značku a už jsem zase ve svým živlu. Krásná les a nikde ani živáčka. Procházím podél místní říčky, která krásně meandruje lesem. Z totálního klidu mě na chvíli vyruší asi 15 srnek, které mi přeběhnou přes cestu. Krásný zážitek. Po několika hodinách v lese narážím na prvního člověka a zrovna je to kluk na kole co mě poznal. Hned se dáváme do řeči. Zná Nalehko a moji cestu průběžně sleduje na mých stránkách. Taky rád chodí, ale ne tak velké vzdálenosti. Super setkání, které mi udělalo velkou radost.

Poslední dny mi setkání s lidmi opravdu přeje. Dopoledne mi ještě napsal sms další klučina z Chebu, že jsem u něj doma vítán a půjde mi odpoledne naproti. Když jsem procházel okolo kopce Dyleň, tak zjišťuji, že je kousek odsud “střed Evropy” a to nemohu vynechat. Zajímavé místo přímo uprostřed lesa na hranicích. Je tu hned několik patníků a památných kamenů. Odtud pak mířím přímo na Dyleň (940 m n.m.). Je ale hustá mlha a z kopce není v podstatě nic vidět. Když jsem šel teď nahoru, tak logicky musím i dolů.

Z Dyleně pokračuji prudkým klesáním po rozbahněných cestách dál směrem na Cheb. Jakmile vyjdu z lesa, tak si uvědomím, že jdu po úplně stejný cestě po který jsem šel i před rokem, když jsem přecházel ČR z východu na západ. Asi 8 km od Chebu se potkávám s Petrem, mým dnešním hostitelem. Prý sledoval už i mé minulé cesty. Je o trochu mladší než já. Hodně mě překvapilo, že pracuje v nízkoprahovém centru a dělá s drogově závislými. Díky němu jsem se dozvěděl celou řadu věcí. Petr má rozhodně můj obdiv. Dneska mi to šlapalo parádně a udělal jsem 50 km. Petr se o mě perfektně postaral, pokecali jsme o všem možným a dokonce jsem i ochutnal jeho vlastoručně vyráběné pivo. A bylo výborné!

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *