Tour de Oisans

190 km 5-12 dní Evropa Le Bourg de Oisans

11.07.19 6 komentářů

Tour de Oisans – 3.část

V noci byla opravdu silná bouřka, ještě že jsme spali v chatě a ne venku pod tarpy. Ráno je jako vždy vymetena obloha. Vycházíme chvilku po 7 h. Čeká nás dlouhý sestup do údolí o 1200 výškových metrů. Jde se převážně serpentinami po kamenitých cestičkách, to už je taková klasika. Dolů spíš běžíme než jdeme, odsejpá to tedy rychle.

Procházíme okolo chaty Refuge du Xavier Blanc, ale vůbec se nezdržujeme a frčíme dál. O chvíli později ještě procházíme okolo pastevecké chaty, kde vysedává zajímavá trojka – 2 holky a kluk. Vypadají dost alternativně, zřejmě tu takhle fungují se svým stádem ovcí. Vcelku idylka, v horách, bez signálu, co víc si přát…

Níže chytáme signál a námořník nám píše, jestli jsme přežili včerejší bouřku a že na nás čeká dole v městečku La Chapelle a jde nám naproti. Za chvílu už ho potkáváme. Skvělé načasování. Za ten den co se od nás odpojil má klasicky hromadu zážitků a tak nás opět baví svými historkami.

Ve městečku dokupujeme jídlo, loučíme se s námořníkem a šlapeme dál. Čeká nás ještě náročný den. Za městečkem zase začínáme stoupat nekonečnými serpentinami. Čeká nás nastoupat 1400 výškových metrů. Je děsný vedro. Asi po 2 hodinách míjíme chatu Refuge de Souffles. Jen probíháme, protože se opět začíná mračit a chceme být v sedle včas.

Pokračujeme spíše po vrstevnici kde neustále překračujeme vodopády. Pod sedlem nás pak čeká nekonečné stoupání. Opět nikdo nikde. Potkáváme jen stádo ovcí. Za hoďku a půl jsme ale už nahoře. Výhled je nádherný, ale ten sestup bude bolet. Teď zase 1200 výškových dolů. Sestup je celkem těžký, hodně kamenitý a strmý. Nohy dostávají zabrat a i když klasicky valím dolů hodně rychle, musím si dávat krátké mezipauzy. Kolem 17 h už jsme ale ve vesničce Le Dessert, kde se jdeme ihned naložit do ledové řeky. Jsme celkem odrovnaní, ale koupel pomáhá. Když to klapne, tak zítra celý trek dokončíme!

Běžně tuhle etapu lidé chodí 2 dny, ale my víme, že je reálné to zvládnout v jednom dni. Přeci jen jdeme nalehko a kondici budeme mít také lepší než většina lidí tady. Koneckonců, v předchozích dnech už jsme si ověřili, že 35 km a víc zvládáme a to i s obrovským převýšením.

V noci opět pršelo, tak jak je to tu už tradicí. Ráno děláme rychle snídani, balíme tarpy a hned za vesnicí Le Dessert vyrážíme do prudkého stoupání. Nejdříve procházíme vyschlým suťovým korytem a poté už stoupáme travnatou pěšinkou po serpentinách. Musíme nastoupat 1000 výškových metrů do sedla Col de cote Belle – 2304 m n.m. Celý svah je hezky zatravněný a stoupání jde poměrně rychle. Ze sedla je krásný výhled na obě strany – na sedlo, které jsme šli včera a i na sedlo (údajně nejtěžší z celého treku), které půjdeme ještě dnes.

Teď zase sestup dolů – 800 výškových metrů do údolí. Hned pod sedlem potkáváme pastýřku s obrovským stádem ovcí a chvíli se bavíme tím, jak před námi ovce skotačí. Sestup je parádní, protože vede pěknou pěšinkou lemovanou hromadou lučních květin a borovic. Je to pastva pro oči. Zhruba v polovině sestupu se pak před námi objeví obrovský břidlicový útvar s neuvěřitelně ostrými tvary. Je to jako z nějakého sci-fi filmu. V nižších polohách pak ještě pěšinka vchází do pěkného lesíku a vynořujeme se u koryta řeky. Filtrujeme vodu a okamžitě nás čeká další výstup. 1100 výškových metrů nahoru. Slunce už zalilo paprsky celé údolí, takže už se opět dělá nesnesitelné vedro. Při výstupu řešíme ve kterém sedle budeme procházet. To nejvyšší před námi se nám zdá zcela neprostupné. Teprve asi po hodině stoupání když už se k němu přiblížíme, uvidíme z dálky hromadu serpentýn do prudkého svahu a je nám jasné, že tohle sedlo skutečně půjdeme. Před námi vidíme pár lidí, ale na tu dálku nejsme schopní poznat jakým směrem jdou. O chvíli později už se k nim jasně přibližujeme a poté je i předbíháme. Stoupání je hodně prudké a vede převážně po břidlicovém, podmáčeném svahu a vše se sype pod nohama. Ve 12 h už jsme v sedle Col de La Muzelle – 2625 m n.m., cca o hodinu dřív než jsme původně zamýšleli. Výhled je úchvatný, obzvlášť na druhou stranu, kde jsou ještě četná sněhová pole a především krásné jezero Lac de La Muzelle.

V sedle se příliš nezdržujeme a valíme dál. Sestup je poměrně rychlý, protože si ho zkracujeme po sněhových polích kde se dá krásně běžet. Asi během půl hodiny už jsme u jezera. Krásné, tyrkysově zbarvené jezero je jak vystřižené z plakátu. Od jezera je i krásný výhled na ledovec de La Muzelle a stejnojmenný, pyramidový vrchol Grande de La Muzelle ( 3465 m n.m.).

U jezera sušíme mokré tarpy z noci a dáváme svačinu. Od druhé strany jezera za chvíli vidíme v dálce někoho přicházet. Je to námořník! Vyrazil nám naproti z vesnice Vénosc a jako odměnu nám donesl pivo v plechovce! Tak tomuhle se říká servis. Chvíli kecáme, dávám si koupačku v ledovém jezeře a padá zmínka o času, kdy bychom mohli dorazit do cíle. Námořník tvrdí 21 h, já tvrdím 18 h. Od jezera odcházíme kolem 15 h, tzn. že zbývajících cca 18 km musíme dát do 3 hodin. Od jezera sestupujeme asi 1200 výškových metrů dolů. Ze sestupu ale dělám spíše seběh. Po technickém, kamenitém terénu to valím regulérním, běžeckým tempem dolů. Petr se mě pokouší držet. O něco níže potkávám partu starších Francouzů, které vyděsím když okolo nich prosvištím. Jen volají na ostatní „attention“ aby mi uvolnili cestu. V údolí jsme ani ne za hodinku a dál pokračujeme podél řeky Le Věneon. Nejdříve šlapeme parádním trailem v lesíku. Cestu ale několikrát přeruší obrovské vymleté koryto suti od vody, která valí z vrchu. Těžce suťoviště přelézáme a jedeme dál. Po chvíli pak končí pěšinka a je nově nahrazena asfaltovou cyklostezkou. Je to hnus, navíc tu po ní žádní cyklisté nejezdí. V údolí je opět velké vedro a šlapat posledních 8 km do cíle po rozehřátém asfaltu je vážně peklo. Šlapeme rychlostí 6 km/h, což už je na hraně, protože máme v nohách obrovské převýšení a v 17:45 se objevujeme vcelku slušně odvaření v centru městečka Le Bourg de Oisans – v cíli naší cesty! Tady už na nás čeká námořník.

Původní plán bylo jít cestu 7 dní, na konec jsme ji zvládli za 6. Národní park Ecrins a celou trasu hodnotím velmi kladně. Krásná příroda a hory, minimum lidí, žádný nepořádek. Trasa je sice náročnější, ale rozhodně stojí za to!

6 komentářů u "Tour de Oisans – 3.část"

  1. Michal Waigner napsal:

    Super čtení a krásne fotky chlapi 😉

  2. Pavel napsal:

    Tyjo, fakt pecka, díky za report. 🙂 Letos jsem podnikl Tour du Mont Blanc a přemýšlím, co příští rok. TOUR DE OISANS vypadá hodně dobře. Bude soutěžit s GR 20. 🙂

    1. Díky. Za mě parádní, hlavně si myslím, že oproti Tour de Mont Blanc nebo GR 20 bude v Ecrins podstatně méně turistů.

  3. Radek napsal:

    Parádní počtení a inspirace 🙂 Letos jsme s Kačkou prošli TMB a je fakt, že lidí bylo dost, toto vypadá opravdu pěkně, tak třeba příště, je nad čím přemýšlet 🙂 Super a díky za čtení 😉

    1. Díky, rozhodně tenhle trek můžu jen doporučit 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tour de Oisans
  • Celková délka
    190 km
  • Doba
    5-12 dní
  • Kontinent
    Evropa
  • Nástupní místo
    Le Bourg de Oisans
  • Konec
    Le Bourg de Oisans
  • Nejvýše položený bod
    Col de l'Aup Martin - 2756 m n. m.
  • Nejníže položený bod
    Le Bourg de Oisans - 722 m n. m.
  • Převýšení
    12 000 m
Více o treku