V jakých botech vyrazit? Pohorky nechte doma!

Boty, boty. Když se podívám zpátky, na tu hromadu let, kdy jsem se bez ohledu na roční období trápil na vandrech i na horách v bytelných pohorkách, skoro se mi chce brečet. Zvlášť v létě, stačí 15 kilometrů a chodidla hoří…. Bohužel, propaganda našich největších prodejců nováčkům mnoho šancí nedává, a když skočíte před prvním delším výletem na hory do „hudáče“, přinesete si tvrdý, těžký a drahý mučící nástroj v podobě téměř expedičních pohorek. Protože podmínky „tam venku“ jsou o zdraví a musíte být připraveni na jakoukoliv eventualitu, bez těžkých kožených bot se „tam odtud“ pravděpodobně nevrátíte…

Je to úsměvné, protože se klidně vsadím, že jsem byl v sandálech výš, než 50% outdoorových prodejců kdy v životě. Nemluvě o sestupech z horolezeckých výstupů v Alpách i Yosemitech absolvovaných v sandálech, protože nic jiného se do výstupového baťůžku nevejde. A když do nich vezmete silné ponožky, tak se dá sjet i pár set metrů suťoviska. Rozhodně netvrdím, že to je nejlepší varianta – jen chci říct, že to jde!

Napadlo by vás jít v pohorkách na koupaliště, nebo si zaběhat, v létě do kanclu nebo školy, chodit v nich po kempu v Jinolicích? V létě i na chatě lítáte celý den v sandálech nebo teniskách. A „tam venku“ to přitom není o nic jiný!

Je to opravdové vysvobození vyrazit na trek s 10-ti kilovým baťůžkem a v lehoučkých běžeckých botech nebo sandálech.

Pokud nevyrážíte do sněhu, nebo nepotřebujete mačky, nechte pohorky doma! Andrew Skurka, který toho už pěšky nachodil víc než průměrný člověk za život najezdí autem, ten si i na extrémní sólo cestu kolem Aljašky vyrazil jen v běžeckých botech. A ten ví asi zatraceně dobře, co je opravdu potřeba.

Takže se toho nebojte a zkuste to! Stejně se vyráží ven hlavně když je, nebo aspoň má být hezky. A když si náhodou někde nohy namočíte, tak v teniskách zase rychle uschnou. Na rozdíl od pohorek, kde máte od potu nohy rozmočené celý den.

Dokonce i na horách je líp v teniskách, máte lepší cit pro terén, každý našlápnutí je jiné, takže nohy se neunaví nekonečným, pořád stejným došlapem, nemluvě o tom, že běžecké boty mají mnohem lepší tlumení.

Když si namočíte pohorky, budou schnout dva dny. Když přebrodíte řeku v běžeckých botech, během hodiny, dvou docela dobře poschnou a když je pak během oběda sundáte a vytáhnete vložky, dál už pokračujete v suchých.

Taky jsem ještě z běžeckých bot neměl puchýř. Jak jste na tom v pohorkách vy?

Dříve jsem většinou pro jednodenní výšlapy volil sandále a na víc dní pohorky. Pak jsem narazil na několik lidí v teniskách a zjistil, že většina lidí dneska absolvuje dálkové treky právě v běžeckých botech a nemůžou si to vynachválit. Rád zkouším nové věci, takže bylo rozhodnuto, že další dlouhý výšlap zkusím bez pohor. Musel jsem to tedy trochu odložit, protože další mojí akci bylo 6 týdnů v Peru – několik horských treků a v plánu byl i Huascarán… ale červencový týdenní trek v High Sierra okolo Sonora Pass v Californii se zdál ideální příležitostí k otestování běžeckých bot. Každou zimu v High Sierra v Californii leží několik metrů sněhu a červenec je tady vlastně začátek jara. Čekalo nás zhruba 200km ve výšce přes 2500m a každý den sedlo přes 3000m s několika metry sněhu.

Naše první sedlo

Teploty přes 20°C a všechno rychle tálo, takže i mokro bylo dost. Trochu jsem pochyboval nad správností své volby jít jen v teniskách, ale přítelkyně Markéta odhodlaně vyrazila jenom v sandálech a tak jsem to risknul taky. Trochu mi to zjednodušil i fakt, že jsem velkým fandou chození bosky. Na první sníh jsme narazili asi 500 metrů od auta a během týdne v něm ušli přes 10km. Díky tomu, že nosím lehoučké kotníkové návleky, aby mi nepadal bordýlek do bot mi sníh nečinil žádné problémy.

Každý den nás čekalo několik brodů s vodou až do půli stehen, sníh a obvykle i několik kilometrů po kotníky hlubokým blátem. Každý den jsme urazili cca. 30km a tady je hodnoceni různých typů obutí v našem týmu :

Zdeněk v pohorách Zamberlan, sandále Teva na přezutí – velká pohoda při traverzech ve sněhu v prudkém svahu. Na brodění a dlouhé sekce v blátě se přezouval do sandálů. Pro nohy pohoda, jen zanedbatelné otlačení z pohor ve vedru. Nevýhoda – celých 200km nesl v batohu 1,5kg mokrých nebo špinavých bot (je to tak, pár sandálů Terra Fi váží 1400g!). Náklady na takový pár bot zhruba 7 – 8 tis.

Markéta v sandálech – tak trochu situace o život ve sněhových traverzech… Pohoda při brodění – nemusela se pořád přezouvat a nohy pořád pěkně vyvětrané. Nicméně pod mokré pásky sandálů se nachytá při chůzi písek a kamínky, takže ke konci treku měla nohy rozedřené do krve.

Já v bězeckých botech Vasque s nizoučkýma navlekama – sníh bez problémů, při více brodech za sebou jsem brodil v botech, jinak jsem sundával, aby zůstaly suché. Jeden den se šlo skoro pořád blátem a vodou takže boty pořád mokré, ale díky tomu, že bota je měkoučká a lehká, tak to noze neublíží, jen je to ze začátku nepříjemné. Jinak i po brodu boty za chůze do dvou hodin uschnou. Výsledek – po 200 km, nohy odpočaté, bez otlaků a velká pohoda. Náklady na boty cca. 2 – 3 tis. Kč a v batohu nenesete nic navíc.

V některých sedlech bylo sněhu dost.

Takže se nebojte a zkuste to. Uvidíte že si to zamilujete, navíc je to i zdravější, protože udržujete svaly chodidla v kondici. Po nějaké době zpevní i z pohorek zesláblé kotníky, tak se určitě nemusíte bát výronů. Určitě to chce nejdřív vyrazit na pár víkendových akcí, než se pustíte do delšího přechodu. Ale to je snad jasné, že všechno vyžaduje trochu tréninku. Zdravá chodidla a pohoda v lehkých botech za to stojí.

Na závěr ale musím zmínit velkou nevýhodu běžeckých bot – je to jejich malá životnost v těžkém terénu! Podle toho jakou botu zvolíte je to 800 až 1300 km. Ale ruku na srdce, kdy naposled jste za sezónu ušli po horách 400km?