Nedávno mě kluci z Nalehko požádali, zda bych nenapsal recenzi na nějaké vybavení, co jsem si
u nich pořídil. Mám toho dost, prodejna v Liberci se stala mojí oblíbenou hračkárnou, a tak jsem
chvíli váhal, o čem psát. Tarp Six moon designs, bunda Nalehko, boty, spacák, oblečení..? Ne! Musím
napsat o stanu BIG AGNES COPPER SPUR HV UL2. Protože po zakoupení a vyzkoušení tohohle
stanu, jsem teprve zaregistroval trend cestovat NALEHKO, ale hlavně ho začal brát vážně.
Jako milovník festovních “nezničitelných” věcí, které budu mít na celý život, jsem tyhle hračičky
bral s rezervou. Ale batoh s přibýváním dětí a potřebného vybavení pro ně těžknul a já přestával
běhat po horách jako lehkonohý ptáček, bratříčku:)
Mám několik starších stanů, které jsou buďto lehké, ale jsou pro jednoho a připomínají spíš rakev,
ve které si ani nesednu, nebo jsou prostorné, ale pokud cestuji sám, zbytečně těžké. A kupodivu,
léta na cestách po celém světě ukázaly, že nejsou nezničitelné.
STAN BIG AGNES COPPER SPUR HV UL2 jsem si kupoval, když jsme s pár kamarády
vyráželi prozkoumat Gruzii a v rámci tripu vylézt na Kazbek. Cena mě přišla poměrně šílená, ale teď
po několika letech intenzivního používání vidím, že úplně v pohodě a dokonce zvažuju, že koupím
druhý, jen větší. Pro čtyři děti.
Stan jsme v Gruzii stavěli v lese, na pláži, u jezera, v poušti. Všude fungoval skvěle, jednoduchost
konstrukce, barevné rozlišení, jak na tyčkách tak na přezkách sloužícím k připevnění tropika
funguje bezvadně a intuitivně. Dneska mám stan postavený do tří minut. Pro někoho může být
možná nevýhoda, že se staví nejdříve vnitřní stan a až potom se nandává tropiko. V opravdu
velikém slejváku jsem stan nestavěl nikdy, ale v docela slušným dešti několikrát ano, a ta rychlost
postavení eliminuje namoknutí vnitřního stanu. Chce to samozřejmě trošku cviku. Navíc s
dokoupením footprintu BA můžete postavit tropiko a buďto ho použít jako tarp s podlážkou, nebo
do něj později vepnout vnitřní stan. Všude tady jsem byl se stanem maximálně spokojený.
Hlavní zkouška přišla ale až v base kempu pod Kazbekem, ve výšce přes 3600 m.n.m. cestou
nahoru jsme měli skvělé počasí a po jedné noci byli připraveni vyrazit na vrchol. Vstávat jsme
chtěli lehce před jednou hodinou v noci, vyrážet kolem půl druhé. Kolem půlnoci se zvedl vítr,
který nabíral na intenzitě a přišel silný déšť měnící se v přívaly mokrého těžkého sněhu. I vítr
zesiloval. Předpověď počasí nic podobného nehlásila, na několik dalších dní mělo být azuro a tak
jsme neměli ani domluveno jak jednat, a tak jsem nakonec vyběhl ze stanu, rychle oběhl ostatní
stany, přeřval vítr, abychom si řekli, že výstup odkládáme. Zpátky ve stanu jsem byl za 2 min. úplně
zmrzlý a promočený. Do rána jsem oko nezamhouřil a pozoroval jak se mě vevnitř zmenšuje
prostor, tyče stanu se začínají prohýbat dovnitř pod nánosy mokrého sněhu. Stan ale žádnou
vodu nepropustil, i brutálním poryvům větru skvěle odolal. Což se nepodařilo všem stanům v base
campu. Se svítáním se počasí uklidnilo a když jsem venku viděl spoušť po noční bouřce, byl jsem
rád za svůj stan. Minimálně polovina stanů všech věhlasných horolezeckých značek ležela na
zemi s přelámanou konstrukcí. Dokonce i polská horská služba, která se dobrovolně v sezoně
stará na místě o bezpečí všech na kopci, měla pobořené svoje expediční stany. My jsme byli jedni
z mála, kteří ometli ze svého stanu sníh, znovu dotáhli šnůry a mohli jim pomáhat sušit stany a
vybavení…
Od tohoto zážitků jsem v Big Agnes Copper Spur naspal spoustu nocí ve všech ročních obdobích bez problému. Jediné, kdy se mě úplně neosvědčil bylo, když stál na tvrdé zmrzlé zemi a v noci začalo sněžit s velkým větrem, tak sníh podlétával tropiko a dostával se až dovnitř. Několikrát jsem ale stan
postavil a zaházel sněhem a vše bylo v pořádku, vč. minimální kondenzace. Naopak často si
stavím jen vnitřek, jako moskytiéru, např. na mořském kajaku. I to funguje bezvadně.
Jediné poškození nebylo na stanu, ale na obalu, který jsem roztrhl, když jsem chtěl stan zmenšit
ještě víc. Plácnul jsem na to kousek tesa pásky a drží, stan bych asi radši zalepil záplatou, kterou
mám od kluků z Nalehka taky a je připravená v lékárničce. Zatím ale nebyla potřeba.
Jinak co mě vždycky na stanu překvapuje: jak málo prostoru v batohu zabírá a jak velký vnitřní
prostor díky dobře navrženým prutům nabízí dvěma dospělákům. Na posledním vandru v
Rumunsku v něm spali tři z našich čtyř dětí: 8, 10 a 12 let a prostor byl i pro ně v pohodě. I když
celou noc lije, stačí někdy přes den stan rozložit na slunce, párkrát ho vyklepat a je suchý. Líbí se
mi i možnost udělat si předsíňku na vaření, hůlky nosím. Když jedeme s rodinou na kola, veze ho
jedno z našich dětí na řídítkách a ani o něm neví. Skvělé vnitřní kapsy, do kterých se vejde
spousta věcí například na sušení jsou už jen takovou perličkou. Mám radost, když člověk u práce
přemýšlí a tady si někdo dost dlouho lámal hlavu a výsledek je vidět v každém detailu.
Možná jsem nenapsal správnou recenzi, ale možná pomůže nějaké konzervě jako jsem já, aby viděl
nové LEHKÉ a zároveň funkční možnosti cestování!
Text a foto: Jiří Boháč
Péče o outdoorové vybavení po návratu z treku není vždy nejoblíbenější činností. Po náročné cestě často těžko hledám motivaci hned se pustit do vybalování a údržby. Sám nejsem typ člověka, který by se hned po zabouchnutí vchodových dveří hrnul do vybalování batohu. Nejprve se chci umýt, najíst, dát si espresso a trochu se na to mentálně připravit. Ale co si budeme povídat, kvalitní outdoorové vybavení a oblečení není levné. Pokud chceme, aby nám dobře a dlouho sloužilo, musíme se o něj pravidelně starat.
Nemusíte strávit celý výlet v dešti, aby vaše vybavení potřebovalo vyschnout. Rosa, kondenzace a pot také přispívají k vlhkosti, se kterou musíte počítat. Vybavení, jako je tarp nebo stan, sice odolává vodě, ale to neznamená, že byste ho měli nechat vlhké v obalu, nebo nedej bože v batohu. Proto je důležité vše co nejdříve vybalit a důkladně vysušit.
Zaschlé bahno, písek, nebo prach na vašem vybavení může fungovat jako brusný papír, který postupně opotřebovává materiály. Proto je potřeba se všech těchto nečistot zbavit.
Při údržbě vybavení nezapomínejte na opravy. Pokud si všimnete, že DWR na vašem oblečení přestává fungovat, je nejspíš na čase obnovit impregnaci. Také věnujte pozornost drobným poškozením, jako jsou díry na botách nebo jiných částech výbavy, které můžete snadno zalepit a zamezit tak většímu poškození hned v počátcích. Jak efektivně zalepit karimatku se můžete podívat na naše video.
Raději hned, než to dohánět na poslední chvíli. Po každém treku doplňte vybavení, které jste během cesty spotřebovali. Například pokud jste museli použít lékárničku, zkontrolujte, zda vám nechybí základní zdravotnický materiál nebo léky, které mohou být klíčové pro vaši bezpečnost při dalším výletu. Stejně tak doplňte zásoby toaletního papíru, dezinfekce na ruce, nebo sady na opravy, kterou jste museli využít k opravě výstroje během treku. Ujistěte se, že máte vše potřebné na příští výpravu, abyste se mohli plně soustředit na své dobrodružství.
Po vyčištění a vysušení veškerého vybavení ho správně uskladněte. Ujistěte se, že je vše čisté a suché, aby nedocházelo k plesnivění nebo jinému poškození materiálů.
Po každém treku se zamyslete nad tím, které věci jste skutečně využili a které zůstaly v batohu nevyužité. To vám pomůže lépe naplánovat vybavení pro příští výpravy, ušetřit místo v batohu a snížit zbytečnou zátěž. Pokud je pro vás treking sezónní záležitost, věnujte na konci sezóny zvýšenou pozornost svému vybavení. Tím se vyhnete nepříjemným překvapením na začátku nové sezóny, kdy byste mohli zjistit, že jste na něco důležitého zapomněli nebo že něco potřebuje opravu či výměnu.
Měl jsem možnost vyzkoušet běžeckou vestu Rab Veil 6 a musím říct, že mě velmi příjemně překvapila. Vesta je velmi pohodlná a perfektně sedí na těle. Velmi oceňuji dobře promyšlené rozložení kapes, které usnadňuje přístup k věcem za běhu. Speciální kapsička na telefon je skvělá – telefon v ní drží pevně a nehýbe se.
Navzdory své kapacitě 6 litrů je tato vesta nadimenzována tak, že pojme vše, co potřebujete i na delší trailové závody, včetně povinné výbavy. Každá kapsa je snadno dostupná, což přidává na praktičnosti. Výhodou je také zadní rozdvojená kapsa na hydratační vak a výbavu. V kombinaci s předními půllitrovými lahvemi je tak možné vzít opravdu hodně tekutin na dlouhé a suché běhy.
Další velkou výhodou je materiál – jemná síťovina, která nesaje tolik potu jako jiné materiály a pohodlně se přizpůsobuje tělu (dechu). To je při delších bězích k nezaplacení.
Vyzkoušel jsem několik různých běžeckých vest a Rab opravdu předčil má očekávání. Jedinou malou nevýhodu vidím v upevnění holí na přední části. Při běhu mohou překážet v pohybu paží, ale to závisí na stylu běžce. Naštěstí se hole dají připevnit i na záda, což je praktické, pokud je zrovna nepoužíváte.
Vestu jsem testoval i na velmi náročných a dlouhých tratích, včetně tréninkového přeběhu legendárního Lavaredo Ultra Trail 120 km, a běželo se s ní opravdu hezky.
Celkově jsem s běžeckou vestou Rab maximálně spokojený. Pokud hledáte pohodlnou a praktickou vestu na běhání, vřele doporučuji tuto.
Doporučuji ji pro ty, kteří hledají kvalitní a dobře promyšlenou běžeckou vestu!
Text a foto: David Bovůvka – StatusFit
Následující řádky snad pomohou, nejen něžnému pohlaví, cítit se na dálkových trasách komfortně a v teple. Návod se samozřejmě dá aplikovat i na zmrzlejší jedince libovolného pohlaví. Vzhledem k tomu, že ženské tělo funguje trochu jinak oproti mužskému, rozhodli jsme se pro ty, které stále váhají, co správného si vybrat, sepsat kratší návod a příklad výbav ostřílených hikerek.
Pokud by vás jednotlivá témata zajímala obšírněji, než jen jako “zmrzliny”, v předchozích měsících jsme pro vás připravili obecnější a taky nabitější návody: jak vybrat spacák, čím se na treku zahřát, či jak nezmoknout. Pro zvědavce toho, co je značka RAB zač, se neváhejte podívat na jsmerab.cz.
Při výběru spacáku je potřeba si hlídat, jakou hodnotu výrobce u spacáku uvádí a také podle jaké normy jsou hodnoty měřeny. Můžete se snadno dostat do labyrintu slovíček. Pokud uvádí pro komfort rozpětí, obecně pro nás ženy zmrzliny bude vždy platit spíše ta horní hranice komfortu, pokud nejste zrovna dlouhodobou praktikantkou Wim Hofa.
Určitě se nezaměřujte na hodnotu “Extrém”, jelikož to je teplota, při které by spacák měl pomoci přežít mrazivou noc, ale pravděpodobně můžete skončit s těžkým podchlazením v nemocnici. Vybírejte tedy vždy pouze podle hodnoty komfort.
VARIANTA A
Letní, teplá 3-sezóna – RAB Neutrino 400, Criterion Lady 350 a pro odvážnější i lehčí RAB Neutrino 200
Spacák zpravidla skříň opouští od května do září, ve chvíli nečasu za okny vám probíhá myšlenka, že ani psa by člověk nevyhnal. Pro takové potřeby postačí výše zmíněné kousky, vyšší číslo pak značí množství peří uvnitř spacáku a tedy i větší izolační/hřejivý potenciál. Pokud jste zastánkyně čistě letních výletů, postačí klidně i Neutrino 200. Pokud nosíte vlněný svetr od babičky i v červnu, pak jste skutečně zmrzliny a budete potřebovat spacák z Varianty B.
VARIANTA B
Jaro, podzim – RAB Neutrino 600, Criterion Lady 650 či méně hřejivý Criterion Lady 500
Kalendářně začínající jaro či podzim vás neodrazuje od toulek přírodou i za cenu toho, že ráno potkáváte jinovatku a rukavice i čepici máte stále po ruce. Nebojte se sáhnout po jedné z variant, limitní teploty -12°C značí, že se i v mírných mrazech vyspíte do růžova. Pro odvážnější opět může posloužit i Criterion Lady 500 či RAB Neutrino 400 s univerzálnějším použitím i v teplejším období. U nich se však naše komfortní teploty pohybují již kolem 0°C a bude potřeba otestovat svoje limity a případně pro své teplo něco aktivně udělat.
VARIANTA C
Zimní období – RAB Neutrino 800, RAB Andes 800 a vyšší řady na objednání.
Spaní v závějích žádný problém? Vám už pomůže jen vysoká dávka nadýchaného štěstí – a to jakýmkoliv plnohodnotným zimním spacákem, pro náročnější terény ve výškách, které se dotýkají hvězd, pak máme v záloze i expediční řady spacáků od RABu. Ale ty jsou taková podpultovka ;-).
V neposlední řadě je potřeba si uvědomit, že komfortní teplota je přibližná, laboratorně měřená teplota za ideálních podmínek, a tato hodnota se pocitově může lišit podle proměny vlhkosti vzduchu (ten sám o sobě přidává na pocitu chladu), vašemu aktuálnímu fyzickému stavu a přetažení těla. Obecně pomůže po příchodu na nocoviště se ihned tepelně izolovat (tj. nasadit péřovku nebo syntetickou izolaci), dostat do těla něco teplého a do spacáku vlézt například po pár dřepech. Pokud tušíte, že je velmi chladná noc, pak si například ohřát vodu a v lahvi si ji dát k nohám a mít připravenou péřovou bundu po ruce.
Pojďme se blíže podívat, jak je to tentokráte u péřových a syntetických bund. S nadcházejícími chladnými měsíci přijde vhod záložní vrstva, která nás v mžiku zahřeje, když už mikina nestačí. Ale jak se máme my zmrzliny zorientovat v tom nepřeberném množství výrobků?
Postačí projít si pár otázek, které vás pak určitě nasměřují k tomu, co je konkrétně pro vás správné. Zaměřuji se pouze na běžné chodecké aktivity, procházky a vícedenní výlety v ČR a světě. Netýká se specifických aktivit, jako je lezení, bikepacking ad. V takovém případě, se vždy musíte zamyslet, jak to máte konkrétně vy v daný moment.
VARIANTA A
V bundě chci aktivně chodit delší trasy – zahrnuje i stoupání do kopce a rozličné sportovní aktivity a nošení batohu – v momentě, kdy už mikina s neprofukem nestačí. Zpravidla teploty pod nulou.
V tomto případě sáhněte po syntetické izolaci, která je na pravidelnou údržbu jako dělaná. Peří je v tomto případně až příliš výkonný kamarád, díky kterému skončíte akorát v hektolitrech svého potu. Životnost takové péřovky je zkrácena ať už fyzickým namáháním, způsobeného popruhy a výztuhou batohu, či vystavením vašemu potu. Za zváženou stojí i chytřejší materiály, jako je Polartec Alpha či multivrstvy jako je VR Summit viz. kapitola Střední vrstva.
Příkladem izolace na aktivní pohyb může být řada RAB Cirrus či RAB Xenair.
VARIANTA B
Chodím na pomalé procházky /s dětmi/se psem, nosím lehký batoh do cca 30l. Tempo přizpůsobuji nejpomalejšímu z týmu a nestává se, že se zadýchávám či výrazně zapotím.
Tady kromě zmíněné syntetické izolace můžete zvážit pořízení i lehčí péřovky, jako je například RAB Kaon, která má odvětrané podpaží a syntetickou izolaci v oblasti ramenních popruhů a bederního pásu. Pokud jste z kategorie “zmrzliny” III. kategorie, nebojte se varianty C.
VARIANTA C
Bundu potřebuji na pasivní stání v zimě/chladu, zpravidla kolem teplot -5°C až +5°C. Dojdete do svého tábořiště, zastavíte se a rychle ztrácíte teplo po celodenní aktivitě. Únava je na těle znát a během mžiku máte studené vše.
Tady se rozhodně nebojte sáhnout po celopéřové bundě, která již nemá žádné odvětrávání, ale naopak je nadýchaná jako obláček ze všech stran. Postačit by měly bundy se 150g peří s plnivostí 800 cuinů. Příkladem může být RAB Microlight Alpine nebo RAB Cubit Stretch Down Hoody. Pokud vám nevadí nějaký ten gram navíc a chcete raději jistotu tepla, zavítejte do následujícího odstavce. I tady platí, že pokud jste z kategorie “zmrzliny” III. kategorie, nebojte se skočit rovnou na varianty D.
VARIANTA D
Zimní radovánky mi nejsou cizí a utíkám do českých hor, když jsou pocukrované, nebo jsou rovnou závěje. Troufnu si i na nocování a číhání na východy slunce.
I tady rozhodně zůstaňte u peří, zvolte však vyšší gramáž (kolem 180g husího peří) s plnivostí kolem 800 cuinů. Hrdým zástupcem bude RAB Electron Pro. Pro milovnice delších střihů jsou pak vhodné parky, které obejmou nejnáchylnější části těla, jako je třeba RAB Cubit Stretch Down Parka nebo RAB Aurora Parka. Pokud stále tápete a nenacházíte se v ani jedné kategorii, neváhejte se obrátit na nás, a my vám pomůžeme, ať už na vás čekají sebevětší výzvy a dobrodružství.
Střední vrstvy se dají pojmout různými způsoby, pojďme se podívat na ty nejpoužívanější, které se nám zatím osvědčily v terénu a při různých aktivitách.
VARIANTA A
Ve všem se peču, jsem zpocená i při menší aktivitě. Pravidelně sportuji v chladnějších měsících venku, ať už běháním či běžkováním. Nepohrdnu ani jízdou na kole.
Tak pro vás tady přesně bude tato lehká fleecová mikina od RABu, s možností s kapucí Filament Hoody a nebo odlehčeném roláčku na poloviční zip Filament Pull-on. Silnější vrstva je kontraproduktivní a v kombinaci s vhodným neprofukem je pak lehoučká fleecovka skvělým parťákem na sport.
Za zváženou na sport v chladnějším období stojí i chytřejší materiály, jako je Polartec Alpha. Tahle zázračná chlupatá věcička vás dostatečně zahřeje, ale také v mžiku schne a krásně dýchá, díky speciální konstrukci. Své o tom ví i náš Petr, kterého doprovázela na nejchladnějším treku z jeho Triple Crownu – Appalachian Trail. Bonusem je i speciální ošetření Polygiene STAY FRESH, které pak umožňuje v tomto kousku fungovat po delší dobu, bez výrazného odéru pro okolí.
Na aktivnější pohyb nám pak RAB nabízí i multifunkční pod hlavičkou RABu vyvíjený RAB VR Summit, který jej činí ideální vrstvou například na běžky. Prodyšný fleece na bázi Alphy pokrytý neprofukem skvěle dýchá a zahřívá dostatečně, i když se teploty pohybují pod nulou. Nezastupují však pasivní izolaci, a tak se při pauze na horské chatě musíte raději ještě doizolovat.
VARIANTA B
Hledám dostatečně teplou vrstvu na mé pravidelné procházky přírodou, sport provádím spíš sporadicky s nepřehnanými ambicemi na výkon.
Takovým univerzálním kouskem bude jednoznačně RAB Nexus, který si oprávněně našel cestu do šatníků týmu Nalehko. Silnější fleece, který záměrně nabývá na síle vrstvy, která vás obklopuje. Stále se však jedná o ultralehkou a výkonnou fleecovku. Na jaro a podzim tak ideální společník. V zimě už to bude chtít doizolovat svrchní vrstvou (viz předchozí kapitola Tepelná izolace).
VARIANTA C
Ve většině případů se mi nedaří dostatečně zahřát, tenčí mikiny mi nevyhovují. Pohybuji se převážně v zimě v přírodě, nebo v horách. A jsem taky ta věčná zmrzlina.
V ultrateplé kategorii fleecovek se neztratí o něco lehčí RAB Superflux či jeho teplejší zimní kámoš RAB Geon včetně verze bez kapuce. Při vyšších tepovkách už se v nich můžete zbytečně přehřívat, pro nenáročnou turistiku a lezení jsou však skvělými středními vrstvami.
Poslední kapitola vám snad usnadní výběr a taky orientaci v tom, co na co samy používáme. Seznamy berte čistě pro inspiraci.
ÁJA
Dobrodružka, co se zamilovala do výšek. Lezení v horách, či na skalách mě naplňuje ze všeho nejvíce. A když ten nahoře sešle špatné počasí, beru maratonky a jdu proběhnout lesy, luhy a háje za domem. V Jizerkách. Protože můj batoh se vším materiálem váží dost, řeším jen pár kousků oblečení.
Za mě jsou favoritem číslo jedna kalhoty RAB Torque Mountain, perfektní střih i délka na mé dlouhé nohy, strečový materiál, který nebrání žádnému pohybu. Zároveň neprofoukne a drží parádně teplo. Vydrží i pár kapek deště, které pak zas rychle uschnou.
Trika beru vždy dvě, jedno na nástupy a druhý na převlečení. Obě RAB Forge SS a LS. Do velkých stěn beru RAB VR Summit, kterou mám v podstatě celou dobu, propotíš, stále hřeje a neřešíš naše dívčí neustálé převlíkání. Pokud se jde na delší dobu, přibaluji bundu RAB Kaon, kterou používám jako izolační, v té je ale potřeba se neustále pohybovat. Ale je lehká, skladná a dá se v případě potřeby bezvadně cvaknout na sedák.
A největším parťákem je RAB Muztag GTX, kterou využívám i na skialpech. Nezapomínám nikdy přibalit super lehoučké záložní rukavice Xenon Glove. A když už hodně mrzne, navlékám se do podvlíkaček Rab Flux, které jsou neskutečně příjemné a dají se použít i jako gatě na “winterraumu”. A dost vychytávkou je sukně Rab Cirrus, kterou ocením, nejen pod skálou třeba při jištění, ale také když se svou dcerou dlouho mrcasíme, třeba na běžkách nebo u okýnka s občerstvením.
NICOLE
Nejsem žádný ostřílený dálkař a kilometráže nikdy nebyly má priorita. Jsem průměrný sportovec, ráda podnikám výlety, cestuji za přírodou, jídlem, kulturou. Nebráním se lehčím ferratám, občas běhám do 10 km, na kole do 50 km. Patřím do “zmrzliny III. kategorie” a i v místech, kde je většinou lidem teplo, já se už přioblékám. Jsem ale o to více tolerantní vyšším teplotám. Nejčastěji se kochám, fotím a ráda pozoruji detaily přírody. Doprovod mi dělá moje 4-nohá kámoška, díky které se občas zastavuji a čekám, než si něco nedočenichá.
Na kolo a běh na podzim a na jaře (0°C až +10°C) mi nejčastěji dělají společnost z prodyšného nepromoku RAB Kinetic 2.0 nebo lehkého soft-shellu RAB Borealis, střední lehká vrstvička RAB Filament Hoody, funkční základ RAB Forge SS a na nohách RAB Skyline Tights nebo zmiňované RAB Torque Mountain.
Když už trochu přituhne, ale chci cítit vítr ve vlasech a provětrat kecky, nejčastěji navlékám RAB VR Summit/nebo RAB Alpha Flux s RAB Kinetic, funkční triko RAB Forge SS, na nohách RAB Torque Mountain Pants a kromě tenké čelenky mám na krku RAB Filament Neck Tube.
Pro pomalejší courání (kolem -5°C až +6°C) mi postačí péřovka RAB Cubit Stretch Down Hoody a mikča v podobě RAB Superflux, nebo na rychlejší chůzi RAB VR Summit a hřejivější TRI-KO s dlouhým rukávem, na nohách pak RAB Kinetic Pants, doplněné RAB Forge spodky. Rukavice ráda vrstvím, abych měla ruce v dostatečném teple. Nejprve RAB Power Stretch Contact a na ně pak nasazuji RAB Xenon glove. Xenony nabízí i variantu palčáků, které lépe zahřejí.
Kdyby se mě někdo zeptal, která je v Česku moje oblíbená přírodní oblast, pak bych určitě odpověděla: Křivoklátsko. Příroda je zde nádherně svěží, bohatá a rozmanitá. A vzhledem k tomu, že jaro je za bukem a všichni chystáme své boty toulavé, až to zas bude trochu možné, určitě se nebojte vyhledávat i méně známé stezky. Zde jedna taková.
Mapa výletu zde. Celé se to dá absolvovat i jako okruh. Hrubý odhad je pak kolem 52 – 57km. Záleží, jak moc si budete zacházet na pivo/jídlo v restauraci, promenádovat se v zámeckém parku a oboře (která je opravdu rozlehlá) a jiné. Jelikož byl horký letní den, protáhly jsme si to i k pramenu. Začínaly jsme tedy na vlakovém nádraží v Rakovníku a skončily na Křivoklátu.
Ze své výbavy jsem vyvětrala svůj letnější základ. Vím, že by to šlo určitě lehčeji, ale rozhodla jsem se potrénovat i nošení větší váhy. Takže kromě základu jsem si dovolila přidat luxusní položky jako svůj milovaný foťák (cca 3 kg) nebo třeba mletou kávu připravenou k použití.
Předpověď na víkend byla divočejší, ale rozhodly jsme se to risknout. Vrátit domů se člověk může vždy, to je výhoda domácích treků. Můžete zažít dobrodružství v kompaktním balení a ještě večer lehnout do své postele. Zvolily jsme začátek v Rakovníku, počasí slibovalo parný letní den, a tak jsme si po krátké prohlídce náměstí daly kávu a zákusek na milostpaničky. Ranní rituály – ty já ráda a brzké vstávání na vlak bylo znát, zvláště pokud jste noční sovy jako já. Z náměstí už jsme si to vykročily po červené značce. Nehnaly jsme se za velkými výkony a kilometráží, byl to pro nás obě první delší výlet v době covidové, a tak jsem se rozhodly tu českou krajinu spíše požitkářsky vychutnávat.
První rozcestník Belšanka, pak už modročervená trasa směrem na Krásnou dolinu až k Merklovu pramenu. Tady jsme si s radostí doplnily zásoby poctivou železitou vodou s doufáním, že nás to nebude stát nepříjemné pobíhání po lese. Bylo horko, dusno a tak člověk hltal s radostí doušky ledové i když trochu aromatičtější vody. Bylo to také poslední místo, kde jsme potkaly nejvíce lidí. Rozhodly jsme se to vzít trochu zpátky a po modré dojít na Prameny Klíčavy a dál k Pilskému rybníku.
Mračna se stahují a začíná se zvedat vítr. První blesk udeří relativně kousek od nás kdesi v lese. Trochu ve mně zamrazilo. Z bouřek mám opravdu velký respekt, zvláště když jste takto v terénu. Nikde žádné stavení, hospoda a možnost se schovat. Ještě si s Terkou procházíme možnosti a nakonec se rozhodneme risknout to a pokračovat v cestě dál lesem. Když míjíme desítky popadaných a blesky ožehlých stromů, začínám pochybovat, zda je to dobrý nápad. U rybníku Horní Kracle to zkoušíme stočit do Rudy podél silnice. Auta tu projíždí nebezpečně rychle, úsek je nepřehledný a tak zapadáme do lesa. Začíná kapat, během mžiku pak už padají provazy deště a není vidět na krok.
Sundavám všechny kovové předměty, uklízím rychle do batohu a podřepnu. Tyvek házím přes sebe jako provizorní přístřešek. Kolem nás to bouří a déšť, ač jsem si myslela, že to není možné, přidává ještě na síle a intenzitě. Místo kap kap to začíná kolem nás znít spíše jako v obrovském stroji na popcorn, mírně odhrnu tyvek a spatřím bílé hromádky všude kolem nás. Nejprve ve velikosti kukuřice, poté skleněných kuliček a semtam i nějaký ten hopík. Hlavu si chráním rukama a modlím se, abychom si ještě nezahrály třeba i golf.
Po nějaké půl hodině se situace začíná vylepšovat až nakonec úplně přestane pršet. Místo úprku do Rudy na pivo a teplou polévku jdeme raději dál, abychom se dnes vůbec do těch Lán dostaly. V dálce ještě slyšíme hřmění. Kontroluji oblohu, ale vypadá to, že z nejhoršího jsme pryč. Prozatím. Odměnou nám je příroda kolem Klíčavy, která má i svoji přírodní rezervaci. U Pilského rybníku pak máme krásné výhledy na údolíčko a místo obav nás zas pohlcují krásy Křivoklátska. Konečně docházíme Lán, dáváme si zasloužené pivo v místní hospůdce a tak nějak spokojeně zakončujeme dnešní etapu (24.3km). U stanu si ještě připravujeme trailovou véču, právě včas. Jakmile zavírám vchod, rozkapává se a v dálce slyšíme hřmění.
Další den se mi nevstává nejlépe, druhý den s malým spánkem, o který mě v noci ochudil zvídavý srnec nebo laň, když zkoumal náš stan zblízka a obcházel nás stále dokola. Cíl je jasný, dát si snídani a hlavně kafe(!), podívat se k zámku a do jeho parku a do přilehlé obory. Na zbylá muzea nebude čas. K zámku docházíme něco málo po 9, když zjistíme, že se areál otevírá až v 10, dáváme si ještě procházku po okolí a čekáme. Všude patrolují vojáci a bedlivě nás sledují. Divný pocit. Do areálu pak vstupujeme jako první návštěvníci a pravděpodobně také jako jediní, jelikož během pár minut začíná zase pršet.
Ještě, že má člověk membránové ponožky. Moje záchrana, jinak by už moje nohy byly dávno rampouchově ledové. Obdivujeme vzrostlé stromy, krásný dřevěný skleník i jezírko s ostrůvkem. Po příjemném zpestření se rozhodneme si přecijen dát druhou snídani v místní cukrárně a podpořit tak lokální podnik. No výstavní jídelníček to sice není, ale s radostí do sebe láduji několik zákusků, které jsou naprosto božské. K tomu dvojité espresso a jde se na věc.
Další zastávkou je Lánská obora, kde je k vidění většina spárkaté zvěře, která je chovaná v hlavní oboře. Mezi nimi i Boris a Berta, páreček divokých prasat. Boris byl chudák týraný “chovatelem” v malém prostoru bez řádné hygieny. Tady mu je už dobře. Měly jsme štěstí, zrovna probíhalo krmení kukuřicí a tak i ostýchaví daňci a čerstvé maminky s mladými se nám přišly ukázat v plné kráse. Přes 300 zvířat na pastvině. Byl to krása pohledět. Kromě zvěře se můžete ještě pokochat koi kapry v jezírku.
Ztratily jsme pojem o čase a strávily tu bezmála 2 hodiny. Musíme se vydat na cestu, čeká nás ještě hodně kilometrů, a chceme za 4 hodiny chytit vlak z Křivoklátu. Cesta hezky odsýpá, jdete stále kolem obory, u Ploskovské Myslivny spatříme ještě okem posledního daňka.
Brzy scházíme k vodní nádrži Klíčava, která je zdrojem pitné vody pro Kladensko a okolí. Zde platí také přísný zákaz vstupu a jediné, kam Vám bude povoleno se podívat je koruna hráze. Od Klíčavy už jen obec Písky, kde se napojujeme na nádhernou naučnou stezku Brdatka – krásná příroda ve skalnatém svahu, tvořena dubovými a březovými lesy. Když budete mít štěstí, potkat tu můžete mnoho rozličných druhů ptáků a plazů – jako například mloka skvrnitého či ledňáčka. Za mě rozhodně překrásné místo, které stojí za to navštívit. U Křivoklátu una nádraží usedáme k vychlazenému pivu a já si tak pomyslím, že ta naše příroda je přecijen kouzelná a malebná. Těším se na další toulky!
Čím dál častěji se nám množí dotazy, kde chcete poradit s kompletním vybavením na treky a tak jsme se rozhodli sestavit ukázkový gear list (seznam) ve kterém si ukážeme vybavení, které by mělo vystačit na většinu horských treků v mírných podmínkách pro období jaro – podzim. Zároveň jsme se chtěli soustředit na vyrovnaný poměr ceny a výkonu. Tento gear list tedy nebude sestaven na co nejnižší hmotnost, ale nabídne vyvážené, kvalitní vybavení které by vám při správné péči mělo vydržet dlouhé roky, ale zároveň by to nemělo úplně zruinovat váš finanční rozpočet.
Jako první věc musíme zmínit, že tento gear list je doporučený seznam vybavení dle našich zkušeností a nikdy nemůže platit univerzálně pro každého jedince. Každý jsme unikát, každý má trochu jiné požadavky a návyky a tudíž tento seznam berte spíš jako takového průvodce pro výběr vhodného vybavení. Koneckonců, nejlepší cestou je postupně nabírat zkušenosti a vybavení si podle toho ladit.
Dle našich mnohaletých zkušeností řadíme na první místo v poměru cena/výkon jednoznačně spací pytel Criterion Traveller 500, případně dámskou variantu Criterion Lady 500. S tímto spacákem byste si měli bez problému vystačit při použití od jara do podzimu a neměl by být problém zvládat i brzké jarní mrazy okolo -5°C. Nebudu se tu dopodrobna rozepisovat o všech parametrech tohoto spacáku, více si o něm můžete přečíst v detailu produktu.
U nafukovacích karimatek se dlouhé roky držíme osvědčených karimatek Klymit. Pokud chodíte spíše přes léto, tak skvěle poslouží karimatka Klymit Static V2. Pro použití v chladnějším období doporučujeme zvolit izolovanou verzi Klymit Insulated V Lite.
Mezi jedny z nejoblíbenějších přístřešků (tarpů) za rozumnou cenu se u nás dlouhou dobu řadí tarp SMD Gatewood Cape. Zároveň je to jeden z nejlehčích přístřešků v naší nabídce. Na této položce by se dalo finančně ušetřit v podobě klasického “áčkového” tarpu jaký nabízí například Sea To Summit nebo zvolit levnější variantu oblíbeného tarpu pro dvě osoby – Appy Trail Mark III. Tento tarp doporučujeme všem, kteří nemají se spaním pod tarpem příliš zkušeností a hledají přístřešek se slušnou hmotností a cenou. K tarpu Gatewood Cape je potřeba 6 kolíků. U Appy Trailu jsou kolíky již v balení.
Pod všechny nafukovací karimatky a zároveň jako náhradu podlážky u tarpů doporučujeme používat paropropustnou, netkanou textilii tyvek.
Výběr batohu je sama o sobě hodně důležitá kapitola. Přeci jen ho na treku nosíte v podstatě celý den, takže komfort je tu na prvním místě. Opět se jedná o hodně individuální věc a každému sedí něco trochu jiného. Pokud bychom ale měli vypíchnout nějaký batoh, který je opět skvělý v poměru cena/výkon, tak by to byl batoh Gregory Focal 48. Má pevnou zádovou konstrukci, velmi solidní nosnost a celkovou odolnost a myslíme si, že z většiny batohů tohoto typu jsou Gregory ty nejpovedenější. Například oproti podobnému batohu Osprey Exos má Gregory Focal daleko lépe řešené celé těžiště batohu, kdy zkrátka daleko lépe sedí na zádech.
Pokud hledáte Porsche mezi batohy, tak jsou pak jasnou jedničkou batohy Gossamer Gear. Za tyhle batohy dáme ruku do ohně. Jasně, sice jsou dražší, ale této investice nebudete litovat.
Udržet se v suchu a tepelné pohodě je jedna z nejzákladnějších věcí pro fungování na treku.
Do deště je za nás jasná jednička nepromokavá bunda Rab Downpour Plus 2.0. Osvědčený Pertex Shield nás ještě v horách nezradil, tahle bunda není z těch nejlehčích v naší nabídce, ale jedná se o jeden z nejodolnějších kousků, který si hravě poradí s dlouhodobým zatížením pod batohem. Kdo se zajímá o udržitelnost, tak určitě potěší i to, že bunda je vyrobena z recyklovaných materiálů.
Ke kompletnímu nepromokavému setu je pak třeba ještě doplnit nepromokavé kalhoty Rab Downpour Eco. Tady není co řešit, stejný materiál jako bunda. Navíc zipy až ke kolenům, takže se dají přetáhnout přes boty. Ideální poměr váha, cena, výkon.
Hodně zajímavou variantou převážně pro letní měsíce pak může být i nepromokavá sukně. Ta je obzvlášť mezi dálkovými trekaři velmi oblíbená. Je lehká, neomezuje v pohybu, snadno se nasazuje a pro letní přeháňky je to skvělá záležitost.
Jako základní vrstvu doporučujeme směs merino vlny a syntetiky. Díky čemuž triko vydrží více na oděr a zároveň daleko rychleji schne než 100% vlna. Další výhodou je, že triko po delším používání nesmrdí.
Do spacího pytle doporučujeme používat vždy čisté oblečení – ideálně merino triko a merino spodky. Spodky se navíc dají používat i pro chůzi za chladnějšího počasí a stačí přes ně převléct lehké kraťasy aby se spodky neznečistili. Díky tomuto lehkému oblečení do spacího pytle zabráníte vniku tělesného potu do peří spacáku.
Jako druhá vrstva je velmi dobrá volba nějaký lehký, strukturovaný fleece. Oproti plným fleecům nejsou tak těžké a daleko lépe odvádí pot a rychle schnou. Dle našich zkušenosti odvede skvělou práci mikina Rab Nexus Jacket
V letních podmínkách se pro chladnější večery a rána pro pohyb okolo stanu dá vystačit jen s mikinou, ale my ve většině případů bereme i lehkou péřovku. Z hlediska hmotnosti a tepelného komfortu je totiž peří nenahraditelné. Krom toho se dá lehká péřovka využít i pro spaní při hraničních teplotách. V horách je počasí nevyzpytatelné a i v létě vás může zaskočit prudké ochlazení kdy péřovku skutečně oceníte. V poměru cena/výkon je skvělý kousek péřovka Rab Microlight Alpine.
Neopomeneme ani komfort pro vaše nohy. O ten se hravě postarají ponožky Bridgedale. Každý z našeho týmu vlastníme několik párů se kterými máme nachozeno a naběháno několik tisíc kilometrů bez jediné díry. To se nám u žádné jiné značky ponožek ještě nestalo. Bridgedale je pro nás jasná jednička!
Do hor se rozhodně hodí i teplé a lehké fleecové rukavice, tady dobře poslouží Rab Power Stretch Pro.
A nezapomeneme ani na kulich s fleecem. Jasná volba je Rab Logo.
Hodně opomíjená věc, přitom udělá tolik práce. Rázem vám odpadnou starosti o vodu, nebudete muset nosit zbytečně velké zásoby vody, protože s filtrem na vodu se dá přefiltrovat téměř cokoliv. Stačí trochu více koukat do mapy a dobře si vše rozvrhnout. Naprostou většinu našich dlouhých treků jsme absolvovali s mechanickým filtrem od firmy Sawyer. Ti patří dlouhodobě k jedničce na trhu.
U filtru je v sadě měkká, sbalitelná láhev, ale doporučujeme si vzít ještě jednu náhradní. Nám se velmi osvědčily láhve od japonské značky Evernew.
Pro stavbu vašeho přístřešku můžete využít trekové hole a tím pádem můžete nechat stanovou tyčku doma. Když pak hole budete využívat při chůzi, tak vám pomohou nejen v kopcích, ale zároveň tak odpadne mrtvá váha v batohu. Na všech našich dlouhých trecích se nám skvěle osvědčily nejlehčí, duralové hole na trhu Fizan Compact 3.
Tématem celého ISPO byl zájem o udržitelnost a snížení uhlíkové stopy, chytrého zacházení se zdroji a omezením odpadu. U RABu to konkrétně znamená využití recyklovaného peří z programu P.U.R.E. Recycled Down. V tomto programu RAB sbírá použité peří, které následně vypere, vydezinfikuje a ošetří tak, že peří neztrácí své vlastnosti. Určitě se ptáte, jak je to s tou uhlíkovou stopou, a zda se praním nezatěžuje planeta ještě více? Dle výrobce je změřeno, že recyklace má skutečně nižší spotřebu vody i energie a má celkově nižší stopu, než peří nerecyklované. Těšit se můžeme na tento eko přístup například u velmi oblíbené péřové bundy Microlight Alpine od podzimu 2020.
A na vlně ekologie a udržitelnosti se svezeme dál! Špičkové textilní značky rozhodně nelenily a zahrnuly nás a všechny návštěvníky ISPO veletrhu zajímavými novinkami v této oblasti.
PrimaLoft®️ se pochlubil P.U.R.E., která je novou výrobní technologií využívající vzduchu místo horka z pecí, čímž tak razantně snižuje celkové uhlíkové emise svojí produkce. Další novinkou PrimaLoftu je vysoce zajímavá recyklovaná syntetika BioTM, která proklamuje, že je vůbec první organicky odbouratelným speciálním vláknem. Díky svým vlastnostem jej “zkonzumují” samotné mikroorganismy, a tak se v přírodě rozloží za méně než 2 roky bez jakýchkoliv stop po plastu nebo jiných látkách v půdě.
Polartec® se zase pochlubil novým Power Air™, který nejenže dobře izoluje, ale také uvolní díky speciální technologii méně mikrovláken, než jiné špičkové konkurenční materiály.
Pozadu nezůstává ani Gore-Tex®, který se zavázal k udržitelnosti skrz analýzu životního cyklu výrobků (též známou pod zkratkou LCA) a zřídil po světě centra, kde si lze nechat opravit jejich výrobky. V Česku tato možnost zatím oficiálně není, ale hádáme, že to je jen otázka času. Co považuji za užitečné, je i nová řada nalepovacích záplat na jejich materiály, které vám umožní akutní opravu nějaké té dírky.
U technologií zůstaneme dál a prozradíme vám, že Nikwax vylepšil svoji verzi prostředku na hydrofobní ošetření peří, tzv. Down Wash+, který v čase vydrží mnohem více vody. Ten bude aplikován pro ještě větší účinek u peří nového. Dosavadní úprava Down Wash zůstává a bude se nacházet u peří recyklovaného.
Zimní ISPO je za námi, my však víme, že to je jen klid před letní bouří a už teď se těšíme, co nám značky předvedou tentokrát.
Letošní zimní ISPO v Mnichově přišlo rychleji než voda, a tak se velká část týmu NALEHKO.com odhodlala jet pro vás nasbírat cenné novinky a informace ze světa outdooru – tentokrát ze zimního období.
Mezinárodní atmosféra byla cítit na každém rohu, a velkou část lidí jste mohli spatřit i s oblíbenými rouškami přes ústa kvůli nedávno vypuknuté epidemii v Číně (ty vás samozřejmě před přímou nákazou neochrání, ale jako placebo a nebo casting k post-apokalyptickému filmu, proč ne :-)). My jsme rozhodně neměli v plánu přivést si takovéto nechtěné překvapení a raději jsme se pustili do světa technologií a trendů hezky naplno.
RAB nám představil kromě nových palet barev, také nejnovější ski sérii Khroma, která se může pochlubit užitím nejprodyšnějšího Gore-Tex Pro a Infinium, ale také osvědčené tkaniny Proflex, kterou hrdě používá již na zavedené řadě Kinetic Plus a Alpine, jen ve vylepšené ski-verzi.
Těšit se tedy můžete konkrétně na těžší a odolnější Khroma GTX Jacket s GTX Pro, dvoucestným zipem, rozepínáním v podpaží a váhou 689g. Lehčí, měkčí verzi Khroma Kinetic Jacket z Proflexu s 532g a větruodolnou Khroma Kharve Jacket s 30D GTX Infinium a syntetickým recyklovaným zateplením Stratus s celkovými 478 g.
K tomu nám nachystali také rukavice Khroma Tour Infinium s novou, prodyšnější a měkčí GTX tkaninou Infinium či robustnější verzi Glove Khroma Freeride GTX ve verzi rukavic i palčáků s odděleným ukazovákem. Tato řada splňuje ty nejnáročnější požadavky všech skialpinistů a lyžařů (a samozřejmě i snowboardistů 😉 ), ať už projíždíte pořádným prašanem, nebo zrovna šlapete po stezce. K vidění u nás bude na podzim tohoto roku.
V nepromokavém světě se můžete těšit na lehoučkou bundu Charge Jacket z 40D Pertex Shieldu v 2.5L membráně s 230g (195g dámský) či ultralehký běžecký Phantom Pull-On ze 7D Pertex Shieldu v 2.5L membráně s pouhými 90g, případně pro nás chodiče uplatnitelný Zenith Jacket s membránou Gore-Tex Paclite Plus s váhou kolem 330g (u dam dokonce 290g), který snese i nějaký ten ne-ultralehký batůžek.
Zajímavostí v oblasti ultralightu a zimního trekování, a také hlavním vítězem kategorie Mountaineering Equipment ISPO Award 2020, se stal cepín CAMP Corsa Race s neuvěřitelnou váhou 185g! Další postřehy, které jsme na zimním ISPO nastřádali, přineseme v příštím článku.
Sice se blíží léto a teplíčko, ale na horách, kam se většinou na vandry vyráží může být i v červenci v noci pod nulou. Navíc máme v létě nutkání odlehčit batoh hlavně tím, že si vezmeme menší, lehčí spacák.
Často slýchám o tom, že výlet byl super, ale že někdo pořád klepal kosu. To by mě fakt nebavilo. Já si to chci venku užívat, ne přežívat. Boj o přežití může i tak nastat vlivem nějaké nehody nebo průšvihu. Je úplně špatně, když i za pohodových okolností musím bojovat o život a přežívat.
Noc venku v teple není jen otázkou vybavení. Dva lidi se stejným vybavením budou mít úplně jiný tepelný komfort v závislosti na fyzičce, únavě, stravě, výběru místa pro nocleh… Nejen štěstíčku, ale i tomu teplíčku se musí jít trochu naproti!
Se zahříváním večer ve spacáku má problém hodně lidí a žádnej spacák nepomůže, když se tělo nedokáže ohřát (spacák jenom izoluje, teplo musí vygenerovat člověk). Na to jak tělu trochu pomoci a vytvořit správné podmínky je pár jednoduchých pravidel. To úplně nejzásadnější – zůstat v suchu – snad nemusím rozebírat. Bez toho to nejde. Pokud se vám to nedaří, je čas přehodnotit svůj přístup i výbavu. Takže pojďme na další související pravidla:
1) Po zastavení v kempu se hned převléct do suchého a péřovky, nebo na sebe přes spocené věci natáhnout membránovou bundu a během věření a chystání spaní pěkně doschnout. To mám radši, nemusím nosit tolik náhradního oblečení a nehromadí se mi mokré hadry. Na těle, ve 37°C schne všechno mohem líp než venku při nula stupních… Když je ovšem velká zima, je potřeba se převléct do suchého.
2) Důležitý je večer nikde nepostávat a neprochladnout, sezení u ohně je fajn, ale pokud je vám chladno, je lepší si zalízt do spacáku a jít spát.
3) Určitě mít čepici nebo přes hlavu přetaženou kapuci. V chladu holou hlavou bez pokrývky člověk ztráci klidně polovinu tělesného tepla.
4) Určitě je dobře si dát před zalehnutím pořádný, teplý jídlo, aby mělo tělo energii na zahřívání. Pálivý věci, který vás trochu rozproudí taky nejsou k zahození. Pomáhá jak chilli, tak třeba skořice. No a ideálně to zakončit nějakou kalorickou bombou typu čokoláda:-) Je potřeba mít v krvi i svalech dost glukózy – je to palivo pro buňky.
5) Když se ani tak nedokážete zahřát, nám se s Olí na treku osvědčilo – jak už byla Oli po čtyřech měsících unavená a nemohla se večer zahřívat, tak jsem nesl malou, půllitrovou PET láhev se širokým hrdlem a dobrým uzávěrem. Do té láhve jsem večer nalil teplou vodu (né vařící, to by člověka spálilo) a Oli si ji strčila do spacáku mezi stehna. Když si totiž láhev dáte k nohám, tak to skoro vůbec nefunguje, cítíte trochu tepla, ale na tělo je pořád zima. Ale když se ta flaška dá mezi stehna, tak je teplo po celém těle do 30s – po vnitřní straně vedou hlavní tepny i žíly a ty hned teplo rozvádí po celém těle. Funguje to skvěle a ještě má člověk pití na noc:-) Když se ohřejete, tak je lepší tu láhev ze spacáku vyndat, ať se třeba nějak náhodou v noci neotevře a nepromočí spacák:-)
6) Pokud máte ke komu, přitulte se. Ve spojených spacákách je v páru mnohem tepleji, než když si každý soukromničí ve svém.
Naše společná péřová “peřina pro dva” – double quilt – nám na CDT při svých 1200g umožňovala spát pod širákem i když bylo -8°C!
7) Určitě je lepší se do dobrého spacáku moc nenavlíkat. Jen dlouhý triko, spodky, ponožky a čepici (čepice je hodně důležitá, hlavou odchází hodně tepla) Když je člověk hodně zmrzlý, tak si může třeba nechat péřovou bundu. Ono je to o tom, že když se navlečete do tří fleecových bund a nepromokavý bundy, tak je téměř nemožné si vytopit vnitřek spacáku a bude pořád chladno. Přitom ty vrstvy neizolují dost na to, aby na těle zůstalo dost tepla. Je to jako by člověk chtěl zatopit v místnosti a hodil na topení tři deky – téměř žádný teplo se přes ně nedostane. Tělo je radiátor a musí si vnitřek spacáku vytopit:-) Navlíkat se do spacáku má význam, když jste to úplně neodhadnuli a venku je -10C a vy máte spacák do +5°C. Pak navlečte všechno co máte. Tady se nezahřejete!
8) Když začne být díky nedostatečnému spacáku chladno, tak zaujmout energeticky výhodnější pozici, tzn. třeba lehnout na záda, zkřížit nohy a založit si ruce na prsa, ať se co nejvíc tepla podrží v těle. Super je se skrčit, ale tady bacha, pokud je vám spacák těsný a vy se skrčíte, tak se na kolenou a na zádech napne, vytlačí se z něj vzuch a přestane izolovat, pak to na zádech i kolenou děsně studí…
9) Když nastanou neobvykle chladné podmínky – improvizujte. Nenechte chlad, aby se do vás už večer „zakousnul“
Oli mě za zveřejnění týhle fotky zabije, ale je krásně vidět, že o 10C nižší teplota než je obvyklé se dá vyřešit tričkem na hlavě místo čepice a ponožkama na rukách místo rukavic. Horká čokoláda do kelímku a bude se spát jedna báseň!
Tohle všechno platí, když máme daným podmínkám aspoň trochu odpovídající vybavení. Jestliže jste to podcenili a všechno předchozí nepomáhá, bude potřeba si pomoci výběrem lepšího místa na spaní. Tady naštěstí taky platí jednoduchá pravidla:
– vždycky lepší spát někde pod stromama, nebo aspoň pod jedním, nebo trochu pod křovím. Tam je přes noc mnohem tepleji. Otevřená prostranství hodně rychle vyzáří všechno teplo, které země nabrala od slunce přes den a pak je kosa. Stačí na horské louce zalézt pod první stromy na okraji a hned je o 3-5°C tepleji!
– najít si závětří, vítr odebírá mnohem víc tepla
– důležitý je i podklad – pokud jste podcenili karimatku – vlhký písek nebo hlína bude odspodu “vysávat” teplo. Vždycky je o hodně tepleji když se leží na suchém podkladu. Ideální je jehličí nebo listí, suchá tráva. To je nesrovnatelně větší teplíčko.
– Nekempovat úplně v dolíčku a hned u vody. Nejchladnější vzduch klesá dolů, tak je tam fakt chladno. Navíc při ochlazování kondenzuje voda a všechno hodně navlhá a izolace potom nehřeje.
Brzy ráno, když jsem šel fotit bylo u jezera -7°C, ale pod tarpem, 30m od vody a pod stromama bylo jen -3°C a pro nás pohodlně prospaná noc.
– Na ochranu před deštěm používat stan, nebo tarp, rozhodně né žďárák – špatný žďárák je mnohem horší než žádný! Tělo vypotí přes noc klidně půl litru vody, špatný žďárák to nepustí ven a je to tragédie. Zkuste si nalít do postele půllitr vody. Bude vám zima i ve 20°C… to prostě nejde. 95% žďáráků co jsou na trhu vám spíš uškodí než pomůže…
Ono se to zdá jako kraviny, ale drobnosti se poskládají a výběr místa může dělat rozdíl mezi spokojeným spánkem a nebo proklepanou nocí… Na vaší další cestě si to můžete vyzkoušet a určitě přijdete i na něco dalšího. Každopádně trochou plánování a následným výběrem správného vybavení si můžete ušetřit valnou většinu promrzlých nocí…
Jestli máte nějaké další fajn tipy, pište je dolů do komentářů, rád se taky něco přiučím.