Trochu pošuci jsme asi oba, ty a já. Vyhledáváme nepohodlí a riziko, abychom v nich našli bezpečí. Co chci já? Spatřit ve vánici obrys winterraumu. Doběhnout promočená a promrzlá k zaparkovanému autu, ve kterém jsou suché ponožky. Dostat se po hodinách chůze v suťovišti k vyšlapané pěšince. Uvidět člověka. Promluvit s ním.

Je konec března a já rozpačitě žmoulám balíček s poskládanou nepromokavou bundou Rab Kinetic Ultra. Mám radost, jasně že mám! Ale co s ní teď budu dělat? Před zrcadlem dobrý, ale vždyť počasí je na kraťasy, do kapsy na dresu ji těžko sbalím. Na courání do práce je jí zase škoda.

Bunda do nepohody

Jenže jsem si neuvědomila několik zásadních věcí. Že žiju v Jablonci nad Nisou. To, že přišlo v březnu pár teplejších dnů neznamená, že Svátek práce nebudeme slavit ve stopě. Že meteorologická stanice na Nové Louce už víc než 100 let drží evropský rekord v denním úhrnu srážek. Že když se přestanu domnívat, že se nevejde do malé kapsy, a radši to vyzkouším, tak zjistím, že už je tam. Probouzím se zítra, všechno je jinak a já se sápu po balíčku s oranžovo-červenou bundou.

Většinou se mi obtížně hodnotí klady a zápory nepromokavé bundy. Po membráně totiž sahám až v takové nepohodě, kdy je mi v ní lépe než bez ní. Takže je mi jedno, kde je jaký šev a kudy vede stahování. Potřebuju, aby mi na těch pár centimetrech kolem těla vytvořila pohodu útulného obýváku s praskajícím krbem. Jenže tahle bunda je docela jiný pokojíček.

Voděodolnost a prodyšnost

Proflex je materiál, který dělá z téhle bundy praktickou předsíň. Neprší a nefouká do ní, ale zároveň v ní nepochcípají pokojovky, protože není přetopená a příjemně luftuje.

Vyzkoušela jsem bundu na běhání, na kole a na běžkách.

Běhat v ní chodit nebudu, vezmu si jí na indiánský výběh na hřebeny, ale při obyčejném běhání poblíž domova je i v lijáku lepší mít toho na sobě co nejmíň. Navíc, ruku na srdce, kolikrát do roka v takové slotě vybíhám, že jo.

Na kole

Na kolo je v první řadě až moc hezká a to, co schytá od zadního kola, si nezaslouží. Ale právě na kole nejvíc oceňuju decentně prodloužený zadní díl a rukávy. Přesně to je ten detail, díky kterému je potom decentně lepší, než ostatní kousky ze šatníku. Kapuce se dá schovat do límce, ale nedělám to ani na kole. Jednak mám s naducaným límcem takový nepatřičně šlechtický pocit, a hlavně si přijdu v bezpečí, když mi kapuce kryje záda.

Na běžkách

Běžky jsou zatím jediná aktivita, kde mi bunda úplně nevyhovuje. Přišlo mi, že když si sáhnu pro odpich holemi hodně dopředu, tak mě přes ramena omezuje šev mezi jednotlivými barvami. V kombinaci s tuhým zipem na kapse na rukávu mě to po chvíli štvalo.

Při všech zmíněných aktivitách bych ocenila na bundě jakoukoliv kapsu, na boku nebo na zádech, kam si můžu dát aspoň na chvíli telefon nebo třeba rukavice, když si potřebuju zavázat boty. Nebo hrst natrhaného medvědího česneku.

Ideál na běžné výlety

Za nejlepší aktivitu pro tuhle bundu považuju výlety. S batohem mi nebude chybět kapsa, nebudu si ucpávat póry membrány pocením, zbytečně jí nezaprasím šmírem. A budu si nandavat a sundávat kapuci kdy se mi zachce. No a když zjistím, že je mi chůze málo a že chci víc, tak se prostě rozběhnu a poběžím.